čtvrtek 21. srpna 2008

Ukázky z připravované knihy Příběhy pohlednic

OGOŇ

Vašek byl výborný boxer a i výjimka, která potvrzuje pravidlo. Přestal včas a nenechal si v ringu vymlátit mozek kolegou. Mně dělal šoféra i důvěrníka, byl výborným kamarádem a donášel mým rodičům, kteří chtěli vědět, co vlastně dělám a co mne živí. A protože tohle všechno je o pohlednicích, tak na všechny otázky je již odpovězeno. Věř nevěř, první to pochopil Ogoň.
Va
šek byl Polák,jehož rodina v šedesátých letech přišla přes Jizerky na sever Čech pracovat a studovat. Mimořádně nadaná rodina. Přijali česká jména. Šestinásobný Mistr republiky v lehké váze mi byl silnou oporou. Svědčil mi i na mé druhé svatbě. To vše bylo možno opomenout, ale krabici pohlednic, kterou mi jednou přivezl z Polska, to ne.
Byly nebyla jednou jedna bohatá rodina.
Žila kdesi daleko, za lesy a horami uprostřed nešťastného království v dalekém kraji stříbrných lišek, hranostajů a undater. Zlý a chamtivý soused království napadl a rozdělil mezi své hrabié syny. Ti všichni nešťastné Polsko hrubě utiskovali. A tehdy, v době prvních pohlednic se stalo, že i v Polsku se objevily první vzácné pohlednice. Některé z nich měly za úkol vrátit zašlou slávu Polskému království.Korespondenci vedli vůdci povstání proti carskému Rusku i Rakouské monarchii. Pohlednice s přítisky a dodatečnými razítky Sosnowic, Tarnowské, Rozwadovské, Ozorkowské a další místní pošty. Lístků doručovaných kurýry, zastřelených, ale kteří nevyzradili adresáty tajných zpráv.
Pohlednice z doby, kdy První sv
ětováv válka prošla tam i zpět polským územím. Takových pohlednic, dokumenů slavných polských tradic, mi Vašek přinesl krabici. Soubor těchto pohlednic, ucelený dokument boje o nezávislost Polska už dávno skončil seřazen a zadokumentován na polském velvyslanectví, kam jsem je předal s tím, že jistojistě patří do památníku národního písemnictví.
Dodnes mne h
řeje dobrý pocit, že jsem napomohl zdokumentovat, byť jen malou slavnou tradici bojů o samostatnost našich sousedů Poláků. Mohl jsem pohlednice prodat a s Vaškem se podělit, ale pokud sběratel překoná právě tohle pokušení, stává se z něho teprve skutečný sběratel. A mohu se s vámi podělit o dobrý pocit, který se vrací, když si na takovou událost vzpomenete. Ne každý den se vám naskytně možnost udělat dobrý skutek, ale je-li tu ta možnost, neváhejte. Naše sbírky začaly jako zdroj poučení, poznání. Neměly by skončit na pultech starožitníků a antikvářů. Měly by dostat své místo v muzeích, ve studovnách, měly by najít své pokračovatele.
Tak jako Va
šek Ogoň Horňák už se mnou autem nikam nejezdí, zůstal mým velkým přítelem, který se občas u dveří objeví s nějakým tím novějším pohlednicovým zázrakem...





Žádné komentáře: