Jako zázrakem vstal z popela a výměny obyvatelstva po Druhé světové válce, kdy z německého Reichenbergu se stává český Liberec de facto. Liberecké výstavní trhy, krátce po válce ještě jako celorepublikové (Budujeme osvobozené kraje) a Severočeské výstavní trhy, se vrátily k původnímu názvu Liberecké výstavní trhy (LVT) v číslované řadě.
První byly pořádány v roce 1956 na výstavní ploše 10.000 metrů čtverečních a již tehdy je navštívilo 134.000 lidí. V dalších ročnících vzrostla výstavní plocha až na 75.000 metrů čtverečních. Specializace LVT byla završena v roce 1966, odkdy se již vystavoval tradičně textil, oděvy, obuv a módní doplňky. Samotná výstava byla vždy specializována i na kulturu odívání.
I díky LVT a doprovodným akcím se stával Liberec aspoň přes léto významným společenským centrem kultury, turistiky a obchodu. Po dobu 40 let, celé druhé poloviny právě uplynulého dvacátého století. Je co závidět. Co slavných herců, zpěvaček, politiků a ministrů bylo vidět ve městě pod Ještědem. Co aférek město zažilo! Se zdejšími děvčaty se tu oženili zpěváci jako Waldemar Matuška, Karel Štědrý i herec Petr Haničinec.
LVT to bylo nepřeberné množství možností, jak zviditelnit město i ve světě. K tomu přispívala řada doprovodných akcí, kdy dojezdy různých automobilových soutěží nebyly výjimkou stějně jako lety horkovzdušných balonů, desítky dalších výstav v době LVT, přebory, soutěže. Naše i zahraniční módní veřejné přehlídky. Letní skoky na lyžích. Výzkumné ústavy a Vysoká škola pořádaly symposia a vědecké konference, zoologická, botanická, okolní hrady, památky a koupaliště praskaly ve švech.
Dnes „Asociace Ještěd“ hledá možnosti, jak Liberci vrátit zašlou slávu metropole severu. Onen pevný bod, na kterém se dalo stavět jsme změnili na budoucí centrum vzdělanosti. Zní to sice dobře, ale mohlo stát tam, kam takové kampusy patří – za městem, v přírodě.
Jak jsme naložili s dědictvím předků? Centrum města jsme symbolicky zastavěli „samoobsluhami“- spotřebními mega halami, butiky s čínskými výprodejnami celosvětového šuntu. Symbolicky jsme do mrtě vyčistili místo po Textilaně. Před zbouráním jsou pavilony LVT, budovy Bytexu, to, co bylo symbolem prosperity a úspěchu severní metropole – Liberce po desítky let.
Současnost přinesla do Liberce nové možnosti, které doba internetu nabízí téměř všem lidem planety. Technické vymoženosti jsou příjemné a ulehčují život a komunikaci, ale ne všichni umíme vyjmenovat, co nám schází. Komunikace s radnicí, i pro jejich funkcionáře hospic, zbytečnost megastaveb, nadbytečnost obchodních domů tam, kde občané chtěli třeba jen bydlet, pracovat, posedět. Přejít ve zdraví ulici. Projet město autem bez infarktu. Sportovní hala neprodělávající miliony. Městská teplárna a spalovna, které se nechovají k občanům města jako plantážník k otrokům. Světový pohár, kde z prostředků na něj vynaložených profituje město a lidé v něm žijící. Transparentní vyúčtování takových akcí vracející do Liberce prvky pohody, dobré nálady a spokojenosti.
Občané Liberce si přáli kašnu před radnicí, vodotrysky, lavičky, návrat zeleně do města, WC (třeba opravené ty na Soukenném náměstí). Průjezdné město. Chodníky. Městské strážníky a nikoli výběrčí pokut za chybné parkování.
Nedovedu si představit, že tohle nikdo z politiků města neslíbí. Blíží se volby a všichni se k tomu jistě přihlásí. Co s tím, když opět nic z toho nesplní?
Škoda je toho LVT a té Textilany. To mi nikdo nerozmluví.
Žádné komentáře:
Okomentovat