čtvrtek 2. října 2008

Příběhy, které se staly a nejsou uzavřeny – stalo se v našem kraji - nevěříte? II.

Hledání dosud neskončilo

Ano, už je to dávno, stalo se to před dvaceti pěti lety. Tehdy mne oslovil přítel, libereclý archivář Vladimír Ruda. Oba nás spojovala láska k dějinám města Liberce. Sešli jsme se tehdy v archivu, který sídlil v Moskevské ulici, kam jsem přinesl zprávu, že do Liberce přijede skupina studentů z Francie na tzv. Mezinárodní pracovní tábor a že je zkusím poslat na Grábštejn, opravovat zanedbaný hrad. Byla to myslím první studentská brigáda, z níž se později stala grábštejnská tradice.

Na tehdejší schůzce nám šlo o získání dalších poznatků k pomníčku francouzských válečných zajatců v Liberci. V Liberci se nedaří cukrovce, chmelu, nemáme tu naftu ani tropické ovoce, ale máme tu žulu. Ne kararský mramor, ale něco, pro co si stačí hrábnout do země či nalámat v kopci plném kamene.

Liberecká žula byla pojmem už za Rakouska – co asi stojí v základech honosných budov, údolních přehrad a mostů z přepjatého betonu? Však i Hitler si přál, aby na liberecké žule stálo přemostění u Machnína na plánované dálnici z Berlína do Prahy kolem Liberce. Pamětníci si dosud vzpomínají na žulové bloky uskladněné ve Svárově před Machnínem. Zmizely počátkem padesátých let na stavbu pomníku Josefa Visarionoviče Stalina do Prahy. Žula sloužila, slouží a sloužit bude i jako sochařský materiál.

V lomu u Králova háje pracovali za Druhé světové války francouzští váleční zajatci. Ti, jako vzpomínku na na své zajetí, využili žulu ke zhotovení malého pomníčku s latinsko-francouzským textem „Da nobis Pacem. Eleve pover le 15.8.1944 par les PG francais BB a MM. (Postaveno 15.8. 1944 francouzskými válečnými zajatci BB, MM).
Už po roce 1945 byl pomník svévolně obestavěn skupinou přízemních garáží a uvažovalo se o jeho vhodnějším umístění. Okresní archiv se snažil od počátku padesátých let získat informace o zajatcích, kteří zde pracovali. Spolu s archivářem Rudou jsme se dohodli, že využijeme francouzských studentů a jejich prostřednictvím přeneseme pátrání přímo do Francie. Studenti tehdy projevili snahu, ale pokud se pamatuji, ani opakované výzvy ve francouzském tisku nepřinesly nové poznatky.

V minulých dnech jsem si zahrál na Pinkertona a osobně ohledal terén, ale nic, co by jen zdánlivě připomínalo pomníček a ona léta, jsem nenalezl. Poslední pamětník údajně zemřel před dvěma měsíci.

Myslím, že to zkusím ještě jednou, opakovaně a to i jménem mého přítele Vladimíra Rudy:

Najde se nějaká informace, která by rozklíčovala otazníky kolem dosud anonymních francouzských zajatců pracující za Druhé světové války v lomu? Kde je dnes pomník, který sami zhotovili?

Myslím, že odpovědi jsme dlužni lidem, kteří bojovali za demokracii proti fašistickému Německu. Pokud máte nebo získáte nějaké informace, prosím, informujte redakci.



Žádné komentáře: