Protože mi pár věrných čtenářů Libereckých listů volalo a dožadovalo se dalších informací o nejznámějším podniku v Liberci, doplňuji údaje, které se do předcházejícího příspěvku nevešly. První část celého komplexu budov základního závodu Textilany v Libereci byla postavena již v roce 1806: barvírna příze firmy místního majitele pansvé hraběte Kristinana Clam-Gallase, A.Franka, K.Settele. První dal na stavbu peníze,kámen,dřevo,písek a vodní sílu, druhý zajišťoval prosperitu po stránce nákupu a prodeje a třetí odpovídal za výrobu (a kromě toho byl výborný barvíř).
Je až pozoruhodné jak rychle stavba postupovala. Z jara se koplo do země, na podzim se začalo v obou budovách po straně hlavního vchodu (u zastávky tramvaje do Jablonce) vyrábět. K původní manufaktuře náležela i přádelna, která stála za Libereckým zámkem v bývalém panském ovčínu v místech dnešní textilní průmyslovky.
Společnost tří nesourodých spolumajitelů se záhy rozchází a přichazí nový majitel. Pražská bankovní firma Karl Balabene z Prahy a její liberecký zástupce Josef Kittel, který se stává v Textilaně ředitelem. Barevnu mění na přádelnu a že se jednalo o podnikavého člověka, záhy si výrobu najímá do vlastná režie. Vydělává tolik, že peníze vkládá do přádelny v Markvarticích u Jabloného v Podještědí, kde roku 1823 začal pracovat první parní stroj v Čechách.
Anglický inženýr Thomas, který dohlížel na instalaci prvního stroje vybavil manufakturu (Textilanu) ústředním topením a plynovým osvětlením. A to už téměř před 190 lety. Inženýr Thomas si v roce 1829 zařizuje vLibereci strojírnu a dodává potřebné stroje do všech libereckých textilek a tak staré manufaktrury mění v textilní továrny Liberecka. Tím dochází v našem kraji ke skutečné průmyslové revoluci.
Kittel měl Libereckou Textilanu v nájmu do roku 1826, po něm se stalli nájemci Rieger a Redelhammer. Ti v Liberci vyráběli bavlněné látky až do jara 1828, kdy se pražská banka Balabene rozhodla textilku prodat. Zájemců bylo několik. Největší zájem měli liberečtí obchodníci s látkami bratři Liebiegové. Do Prahy se vydal mladší z obou bratří Johan. Na liberecké poště, která zabezpečovala dopravu mezi Libercem a Prahou na úrovni dnešních dopravních služeb Student agency, si najal zvláštní bryčku, kterou cestoval do Prahy celou noc. Před otevřením kanceláře čekal s připravenou zálohou a uzavřel s pražáky kupní smlouvu, která byla podepsána 28. března 1828.
Pikatní je, že když smlouva o zakoupení Textilany byla podepsána, dorazil z Liberce další zájemce o koupi. Žel, bylo prodáno. Nepřipomíná vám to doručení zprávyy o bitvě u Waterloo, kde Napolenon dostal naposledy napráskáno a londýnský Rothschild využil toho, že obdržel zprávu dřív, než druzí a tím nechutně zbohatl? Ano právě tímto způsobem se dopracovali majetku ti veleúspěšní. V Liberci, jako v Londýně..
Liebiegové Balabenům zaplatili 18 500 zlatých. Obratem do Textilany pořídili nové parní stroje a stavebně začali továrnu v Liberci rozšiřovat. Ta se stala základem obrovského majetku rodu Liebiegů, který byl koncem Druhé světové války odhadován asi na 6O miliónů marek. To je dnes kolem miliardy korum.
Více najdete v brožuře V.Rudy – Počátky textilního průmyslu v Liberci. Liberec a ve Zprávách České besedy 1973 svazek 13.
Žádné komentáře:
Okomentovat