Dámy a pánové, přátelé umění, přátelé malíře Josefa Kábrta!
Dovoluji si vás pozvat na nevšední výstavu rodáka Libereckého kraje konanou v Centru zábavy a ponaučení pro celou rodinu, do Babylonu v Liberci. Výstava prací zemřelého umělce je vždy sázkou do loterie. Osloví ty pravé? Galerie CFA+H v libereckém Babylonu vernisáží 7. listopadu tohoto roku otevřela svá okna a vpustila na vystavené imaginární světlo a ozářila dílo pomalu zapomínaného umělce našeho kraje. Nadšená propagátorka regionálních umělců a malířů, paní Ivana Wolrábová, má rozhodující podíl na tom, že se už vernisáž tvorby Mistra Kábrta setkala s velůkým zájmem odborné i laické veřejnosti.
Pokud se chci vyjádřit k samotné retrospektivní výstavě díla Josefa Kábrta, pak dovolte připomenout klasika ruské literatury Maxima Gorkého. Ten viděl v lidském konání všudypřítomný zápas se zlem, dobra s ďáblem, všude a vždy. Přestože člověk vítězí, čert nikdy nespí!! Mé university – Člověk, to zní hrdě. Nevím, nejsem si jist z čeho vycházejí Kábrtovy kresby. Posouzení bude vždy na každém z nás. Nevnucuji vám svůj úsudek, ale z každé jeho práce vystupuje fenomén klidu, ztěžklého ticha, hluboké melancholie, silného zadumání, lehoučké něhy a lidské důvěry. Jako by autor sám říkal: vážím si každé lidské práce, potápěče, skláře, svářeče či skladníka neboť tou oni v potu tváře hodnotí dílo štětce, básníka.
Promiňte mi ta vzletná slova, ale nevezmu je zpět neboť i vaše oči mohou vidět podobně jeho svět. Svět Josefa Kábrta... Byl doslova jako voják odveden k práci. K práci přesné, jak hodinář ke svému orloji. K animaci, k pohybu, k filmovému pásu. Jeho postavy netrpí rachitidou, artritidou či pohybovou statikou. Smějí se, umí běhat, řvou i pláčí. Naplnil své dílo plnou nůší barevné krásy, figurální kresbou. Tu rozsekal snad mačetou. Rozbil na tisíc kousků a zase zcelil v nový, snad už pátý, šestý rozměr v touze rozezpívat lidské klouby a lidské kosti. Ulil z bronzu svalovinu a poslal lidem vzkaz. Hle, já stále ještě žiju a tvořím. Tu mne máte, jsem omámen okénkem animovaného filmu, sekvencí malovaného skla, filmové klapky. Jakápak secese nebo Jugend – still! Zůstal jsem věrný především sám sobě. Ano, to je a byl můj svět. Je tu a vždycky byl s vámi.
Pomáhal stavět fundus a věšel obrazy. Stál nohama tam, vedle těch vašich, hlavu vysoko, vysoko v oblacích. Pomáhal na svět porodní bábě i Jeanu Effelovi, pomáhal stvořit i jeho svět. Krásný, jednoduchý, kreslený. Svět vůně i barvy modrého hořce, omamné vůně květin i statných moruší. Proplul životem na ponorné řece, vystoupal strmým schodištěm na vysoké hory. Kus života ušel i po zamrzlé cestě. Té, po níž umí chodit jen umělci. Potkal se s ženami plavých očí, s pažemi z dlouhých famózních kostí a velkých prsou. Maloval milenky, ale i zloděje stád. Máchovu ztrhanou tvář. V zádech mu často tančilo slunko i mráz. Měsíc postál na moment vysoko na nebi, hvězdy opodál. Na obloze uměl namalovat drozda i žebravého racka z turnovského nádraží.
Jeho byl svět, jeho bylo i vidění. Tvořil rád i biblické náměty. Vzdálený horizont, skvělá kompozice a obraz, který hýří barvami. Jeho je děj obrazu, měkká kresba, měkké i zápěstí. Oči! Magie očí a oči plné lesku odrazů tisíce zrcadel. Obrazy naplněné touhy, silného emočního prožitku. Je pouze na vás, kam až vašim očím dovolíte zajít, spatříte-li to, co já.
Jediné co však vím, že maloval především pro vás a vystavuje na správném místě. Mohu vám výstavu upřímně a rád doporučit ke zhlédnutí. Výstava potrvá do 20. ledna příštího roku. Díky za umělecký a společenský počin organizátorům!
Žádné komentáře:
Okomentovat