Stojím zády k radnici. Jedno náměstí za zády, na druhé, „nové“, se dívám. A jsem rád. Tady začínal „Šalďák“. Po levé ruce stála nejstarší samoobsluha potravin v Liberci. Po pravici mám rozšířenou ulici – pokus o něco jako park, lavičky, stromky. Dosud malé, ale až vyrostou... Takové mezináměstí na cestě k nejrušnější křižovatce ve městě. Něco, co se mi opravdu líbí. Je pryč někdejší hluboká, zarostlá potkaní nemilovaná černá díra, uprostřed městské zástavby. Co emocí, energie a nenávisti nás stála. Jak dovedně nás uměla rozdělit na dva tábory! Na parkaře a milovníky čehokoli, co ji vysuší a zastaví.
Jsem rád, že jsem od počátku patřil mezi ty, co chtěli uzavřít ulici a střed města zastavět něčím kompaktním, moderním, čistým a účelným. A hle! Opravdu už stojí objekt, který nebude architektonickým novým Ještědem, ale plně funkčním domem, uzavírajícím „ústa“ vybydlené části města. Jako kdysi synagoga uzavírala centrum od severní strany a je dnes nahrazena novou, Plaza Liberec činí totéž od centra na stranu k východu. Plus ony nové stromky, lavičky.
Škoda, že nezbyl prostor pro kašnu, kašničku... Té se ale jistě dočkáme na místě, kde už dávno měla být. Před Libereckou radnicí. A žádná dobročinná – spaciovská! Kašna za skutečné peníze, ne „dar – nedar“ za stravenky. Něco z moci kamene, železa, bronzu, mědi. Kumštu skutečného řemesla a umění, které nebude kontroverzní. Které při pohledu nevyděsí, spíš pohladí, v létě ochladí. Tak aspoň v mých očích vypadá chudák kašna. Takovou si vybereme a nebudeme muset hlídat bezpečnostními kamerami.
Vraťme se do Šaldova náměstí. Záhy bude otevřena Plaza Liberec, kus opravdové městské čtvrti, kterou budeme denně procházet. Se kterou budeme mít zcela soukromý, intimní styk. Žel, to co skutečně Liberec hyzdí, zvostalo. Dosud jsme neodvedli z centra, z Šaldovy křižovatky dopravu tam, kam patří. Do tunelu pod město. Pak teprve město zkrášlí. Rozšíříme park o záhony růží a nádrže s rybičkami. I ty se jednou do centra vrátí. S penězi na jejich reinkarnaci. Až se radnice naučí s penězi hospodařit. Až zaplatíme dluhy těch, co o nich rozhodovali během devadesátých let a na počátku dvacátého století. Pak bude tunel pod městem a doprava tam, kde má být, mimo střed.
Už žádná mega-sportovní hala (akce), která není schopná vlastního života. Která tak výrazně napomohla pojmenovat Liberec jako město špatných rozhodnutí. Jedno nebylo tak špatné. To s Plazou bylo rozumné a šťastné. Našlo se východisko, je účelové a praktické. Nic nezakrývá, než tu ohavnou potkaní jámu. Spíš svou jednoduchostí překvapilo. Je funkční a jako by tu bylo odjakživa. I dík profesionalitě firmy, která ji postavila.
Město, jehož část kolem centra se v dobrém uzavřelo je kompaktní a není tu už slyšet vítr severák. Autem si sem už nezajedu. Proč taky? Jsem v centru krásného města. A to má sloužit k tomu, abych se opět naučil chodit pěšky a díval se a vnímal. Třeba ty krásné opravené domy kolem, svítící fasády, opravené chodníky, natřená zábradlí, natřená okna, truhlíky za okny plné květin... Snad i na chvíli zpomalil. Všechno má svůj čas i cíl...
Žádné komentáře:
Okomentovat