Nás, které ještě ve škole učili, že Vocílka byl kosmopolita a tudíž „žádnej správnej Čech“, současný stav Česka ani moc nepřekvapuje. Nemůžeme být jiní. Buď se učíme rusky nebo anglicky. Ještě, že ti arabové, číňani a peršani bydlí tak daleko. My holt patříme tam, kam vítr, tam plášť. K nám ty holé lebky s tím, vobehraným „Čechy Čechům“ nebo slogany „nakupujte čekšmejd“ moc nepasujou.
Naše pojetí suverenity je vždy dáno počtem kolaborantů, udavačů a spolupracovníků. Tak o žádné národní hrdosti moc nepějme. Postavili jsme si Nárosní divadlo, zastřelili Heydricha, poplivali radar, téměř odmítli novou národní knihovnu. A tím bylo na problémy zaděláno. Nadáváme na „bolševika“ a každá česká rodina si zadala buď s Hitlerem, s Brežněvem nebo Gottwaldo-Husákem. Jen málokdo neměl tátu, strýčka, bráchu nebo sebe sama u nich. Vystudovali, nosili uniformu, učili, vychovávali vždy v duchu mít se dobře a pak posílali telegramy (a bylo jich statisíce) smrt Slánskýmu a Horákový, pryč s těmi, co podepsali Chartu, pryč s radarem... A dnes už dávno všechno zapomněli.
V Německu otiskli před pár dny v reprintu staré fašistické noviny (vydané před rokem 1933). A zvedla se bouře nevole. Včera jsem si koupil „Živou historii březen 2009“ ahle! Čtyři obdobné české pokusy jsou na světě. Přílohou byla: Národní politika (vždy kurvička), Polední list, České slovo – vše květen 1945. Moc poučné čtení! A bude ještě zajímavější, pokud zareaguje veřejné mínění. Příloha je sice míň než celý původní reprint, ale na Česko je to pokus dobrý.
A tak je to se vším. Vedle u sousedů mají, coby berličku hospodaření „šrotovné“. U nás o tom uvažují, samozřejmě v pokřivené podobě, ale snad to něco v tomto duchu bude. Nic nového na pultech prodejních stánků. Nemít nanovlákna nevím, nevím...
V Liberci se lidé těší/netěší z lyžování. Za tu cenu tu mohla stát nemocnice, tunely mohla být vyřešena doprava pod městem, postaven hospic, domovy pro seniory nebo mladé maminky s dětmi opuštěnými jejich tatínky. Universita mohla mít svůj ústav, turistika nové atrakce. Kraj mohl a měl by se čím pochlubit.
Člověk se bojí rána, koho to zas v Liberci obviní? Policisty, vedení univerzity, radniční funkcionáře, štáb mistrovství? Bude to velké finále! Finanční vypořádání – něco, co Česko ještě nezažilo. Finále jak ve velké tragedii. Ale máme prezidenta, který taky lyžuje! Je tu vždy možná volba zastavit řízení. Omilostnit. Zajímavý bude konec velkolepé myšlenky aneb jak se u nás utrácí a kdo to zaplatí...
Žádné komentáře:
Okomentovat