pondělí 9. března 2009

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí...

 Chystal jsem se na vernisáž a nakonec jsem byl rád, že jsem výstavu „Zakresleno J.V. Scheybal“ viděl v jejích posledních hodinách v neděli 8.března 2009. Severočeské muzeum v Liberci mělo vždy štěstí na vynikajíécí spolupracovníky. V osobě pana doktora J.V. Scheybala to platí jako o žádném jiném. Byl skutečnou významnou osobností Libereckého kraje. Sma výstava z fondů Etnologického ústavu Akademie věd ČR a Severočeského muzea v Liberci byla poctou k nedožitým osmdesátinám umělce, etnografa, archeologa, sběratele a spisovatele.
 Obsahem tentokrát veřejnosti představovaných kreseb byla především lidová zástavba. Urputná sveřepost autora s níž zobrazuje reálný stav věcí se blíží až pocitu, že před vašima očima defiluje sled minulých souvislostí v posloupnosti od nejmenšího detailu až ke kostelní věži, jako v dokumentárním filmu, jedno políčko za druhým, až po ucelený film zobrazující vesnici poloviny 18. století do let století 19. Český venkov převážně Libereckého kraje v tom nejkrásnějším odění. Film, který dává nahlédnout až do posledního koutu v chalupě za pařez s nasekaným dřívím.
 Josef V. Scheybal uměl vrozené nadání uplatnit. Jeho kresby, zcela dokonalé, harmonizují realitu ve světě, který nám už je vzdálený. Umělcovo dílo je víc než obrazovou dokumentací, je souborem, dílem tak unikátním, že jakékoliv srovnání pokulhává za jeho významem pro současnou i budoucí generaci. Lidová plastika, interiér, dobový nábytek, lidový oděv, typy zemědělského nářadí, vyřezávaní svatí atp. 
 Autor maloval i v zahraničí a úspěšně. Tk jako Zd. Burian uměl malovat indiány, J. Scheybal uměl namalovat vesnickou chalupu, Sv. Floriana, vesnický holubník, nádhernou pískovcovou bránu do dvora, dveře do stavení i kadibudku. Národopisná kresba J.V.Scheybala v jeho pojetí nás, obyčejné smrtelníky, přivádí v nefalšovaný úžas a v obdiv k tomu, co je ukryto v lidském oku a umělcově ruce, ne nepodobné titánu renesanční tvorby, ruce Michelangelově či Bramantově.
 Scheybalovy kresby jemně kolorované tužkou a perokresby dovedou z prachu vrátit a zrekonstruovat vesnickou stavbu roubenou, zděnou i hrázděnou. Dílo tohoto především etnografa, nadaného malíře a historika je nenahraditelné. Kresbou nám vrátil to, co často už není v plenéru k vidění. Kumšt našich předků, souzvuk přírody a lidí, kteří v ní žili. Je úžasné, že mezi námi dosud žijí lidé, kterým tak, jako panu J.V. Scheybalovi, není svt našich prarodičů cizí a kteří v díle J.V. Scheybala pokračují.

 
 

Žádné komentáře: