úterý 3. března 2009

Sociální demokrati proti krizi

 Víte, byl jsem na té besedě v Centru Babylon. Bylo o čem diskutovat. Jsem ale rozčarován z hlavního řečníka. Ani ryba ani rak. Poslat do regionu řečníka, který sotva mluví, kterému nikdo nikdy nevysvětlil, jak se má artikulovat. To je tristní. A tak jsem si připadal jako na nóbl funusu. Místo aby řečník hřímal, tak spíš dřímal... Všichni v tmavých oblecích, vázankách a – smutní. 
 Je mi jasné, že jsme nepřišli oslavovat Paroubkovy narozeniny, ale já si připadal v červené košili jako Stanko Vráz na jihoamerické pampě. Sakra, tahle partaj s převahou vyhrála zemské volby a mně se zdálo, že pár nahluchlých staříků si přišlo požádat šéfy zdravotní pojišťovny o falešný zuby. To setkání mělo bejt venku, na mrazu. Aspoň by přišli ti, co ještě vylezou na barikády, a ne ti, co s bídou vlezou do taxíku. Život je boj. A pokud jsme chovanci starobinců, zůstaňme doma a pišme do novin, do rubriky „čtenáři píší“. Odtamtud nám nic nehrozí.On to nikdo nečte...
 Přesto, to malé vítězství sociální demokracie v posledních krajských volbách je málo. Nejvíc si lidé stěžují, ne na kraj, ale na ty velké – malé satrapy – primátory a starosty měst, povětšinou modré ptáky. Nebylo tomu jinak ani na setkání socanů v Babylonu. Kdo otevřel pusu, tak si stěžoval na aroganci pana Kitnera, který je nenáviděn napříč politickým spektrem. Po diskusi a z odposlechu na ulici – právem. Neznám, krom jeho věrných, z těch dalších 99% liberečáků, kteří by za něho ztatili dobré slovo. No vidíte a zrovna ten se neobléká jako pantáta Bezoušek ze sociální demokracie. 
 Ale ani jemu nebude nic platné Napoleonovo“ nic nedejte na šakalovo vytí, semkněme se, „primátoři a osli“ doprostřed – a jdeme dál. Obě politické strany. Zhoufujte své velbloudy, utvořte pochodové oddíly a střezte si své primátory. Kupředu levá, pravá,levá! Svět se na vás dívá! Je na to hezká podívaná, ale pánové,tihle – tihle už nic nevyhrajou. Už svatí jdou, jdou...- nádherná písnička, hudba..
 A tak příště už nikdy v kongresovém sále. Trochu života do toho umírání! Nebo nám hned u vchodu rozávejte berle, zuby... Vstanou noví bojovníci? Po tomhle mítinku – nikdy.

Žádné komentáře: