Pršelo, často prší. Někdy v polovině května 2009. Ráno 8:10. Za radnicí před Plazzou malé půlmetrové vodotrysky chrlí vodu vstříc té, která padá z nebe. Nic nového v Kocourkově. Za okny radnice kouká z okna primátor, motýlek mu zpod límce košile mává křídly do ulice, kde lidé spěchají.
Spěchají. Prší. Na Šalďáku, přes ulici k nemocnici hospodaří tři semafory a každý v jiném režimu, jako na liberecké radnici. Dva malí, školou posedlí potřebují přejít na Husovku ke škole. Čekají a čtou si Metro. Je jim do patnácti, tak sedm a osm let. Právě se dočetli, že generál Franko měl jedno varle. Ona se hihňá, on řve, že ví, co to je a že je to skvělé. Nemohou se dočkat zelené. Prší a přijdou pozdě do školy. Já spěchám s podebraným palcem k doktorovi. Konečně! Metro letí do vozovky a my po zebře přes jedno pole. Další semafor pracuje v jiném pořadí.
Prší a já se vracím od doktora. Před radnicí agituje europoslanec Vladimír Remek za své znovuzvolení. Pokecáme si a jsme v pohodě. Z okna radnice se souká hlava primátora. Schází mi jen diva Parkanová, aby zazpívala z okna kouká předseda, jak mu roste rezeda. Prší a kapky deště šustí na betonu. Nic nového pod Ještědem. První český kosmonaut se chystá do Bruselu, já si jdu pro Metro a primátor si zavřel okno.
Žádné komentáře:
Okomentovat