Asi neuhodnete, kde se tak dělo. V Novém Městě pod Smrkem, v obci s pevným datem zrození poctivého jména obce v roce 1901. Už žádné u Frýdlantu v Čechách, ale zcela konkrétní „pod Smrkem“. Až tak... Jo, staré Rakousko! Jak říkávala babička: „Tehdy deset deka salámu, to bylo salámu!“ Už žádná liščí nora, ale jméno odpovídající tradici. Hornické město vybavené patenty s historií sahající až kamsi do středověku 16. století, kdy zde těžili cín.
Ponejprv šachty, pak do země zapuštěné boudy a brlohy horníků se postupně měnily v regulérní ulice. Frýdlantský majitel všeho, kam oko kolem dohlédlo, v letech 1584-1592 městečku přál a tak jej vybavil privilegii k ulehčení svízelného středověkého způsobu života. Je s podivem, co ve středověku musel člověk přežít, aby mohl ráno vstát a jít do práce.
Cínu bylo vždy pomálu a vykutat jej z hory byly galeje. Ale všeho do času. Nestačili horníci znalí ani importovaní. Cínu ubývalo a nepomohly ani bonusy, premie či benefity (stravenky tehdy nebyly). Místní počali hledat obživu převážně ve výrobě látek či tak, že kuli kosy, které zakalovali minerálkou, která jim pramenila za humny. A pramení tam dosud...
Městečko vzkvétalo a rostlo. Látky, to bylo obecní terno. Už i proto, že tehdy, počátkem 19. století, nebyla vietnamská natož čínská konkurence možná. Kronika uvádí 103 tkalců pracujících pro faktory libereckého Liebiega. Jeden z místních podnikavců, Ignác Klinger, se vyšvihl nad ostatní a investoval do výroby bavlněné příze. Během pěti let zaměstnával na 700 domácích tkalců a kooperoval s Liebiegem. V roce 1862 si postavil vlastní fabriku s pěti sty stavy. Firma expandovala do Boleslavi, do Itálie a snad i do Ameriky a Afriky.
Lidé v Novém Městě se měli dobře a záhy to bylo vidět i na přírustku obyvatel. V roce 1910 zde žilo 5657 obyvatel. Roku 1902 přijel do města první vlak, o rok později si místní mohli pustit plyn, v roce 1905 telefonovat. V roce 1906 si pro změnu mohli otočit kohoutkem nad umyvadlem a právě dokončený vodovod jim dodal pramenitou lahodnou vodu. Protože vody bylo dost, postavili si novoměstští zpod Smrku v roce 1911 k té vodě i skvostné lázně a zajímavé je, že v témže roce i spořitelnu. V roce 1913 začal v místě působit Okresní soud, o rok později začali vycházet místní tisk (regulérní noviny) a nepřijít v tom roce 1. světová válka, mám za to, že dnešní hejtman Libereckého kraje nesídlí u Nisy v Liberci, ale v městě pod Smrkem.
Zjednodušíme-li to, byli novoměstští jednou nahoře, podruhé sestoupili o něco níž, aby si příště razantně poskočili vzhůru. Nyní to mají skrze otevřené Jizerky blíže k Varšavě než k Praze a tak to může být v příštích stoletích ještě zajímavější. A kdyby ne, kosy na sekání trávy jsou potřeba vždy a pokud vím, jejich kalení místní minerálkou je patentované a přiznané jen novoměstským, toho času pod Smrkem. Jubilujícícm!
Žádné komentáře:
Okomentovat