úterý 4. srpna 2009

Z libereckého kraje

12. srpna to bude rovných 355, kdy na tento den připadlo zatmění slunce. Valdštejnský regent Václav Králík rozeslal už 11. května z Dobrovic po celém rozlehlém panství dopis. A tak od podhůří Krkonoš, dolů k Jičínu, Turnovu, Semilům až k pohorskému Jablonci a kdoví zda-li ne i v podhůří Ještědu se lidé dovídali, že vedle pozdravení a přání dobrého zdraví ráčila Jeho Excelence psáti o slunečním zatmění, které se má udáti 12. srpna 1654.
Protože by to nebyl správný pan hrabě pokud by neudělil svým poddaným hraběcí rady, seznámím vás s nimi tak, jak je slyšeli naše praprababičky a prapradědečkové. A neberte to, prosím, na lehkou váhu! Ono nešlo ani tak o hraběcí radu, jako spíš o přísné poručení, aby se toho dne „žádný dobytek koňský, rohatý, ovčí a svinský na pastvu nevyháněl, ani se s koňským potahem anebo volmi tažnými nedělalo, ale aby všechen ten dobytek zavřený zůstával.“
Dopis páně hraběte též přikazuje přede dnem zatmění přikrýt studny a studánky prkny a slamou, aby se do nich nedostala nákaza a všechno obilí sklidit, odvézt do stodol, aby nezůstalo ležet na poli.
Regent Králík k této vskutku hraběcí radě připisuje:“ Vím o tom, že se mnozí tomuto nařízení Jeho Excelence z velikého nerozumu snad i posmívati budou. Ale nechať bedlivě posoudí všichni takoví, co o tom převelikém zatmění astronom Gebler ve svém kalendáři píše.“ A tak například v Rovensku nešťastní poddaní k předchozímu guláši nařízení, pokynů a poroučení dostávají i takovýchto rad závazných:
„1. Protože bude povětří zkažené, ať se má každý na pozoru a asi dva dny před zatměním, ať střídmě jí i pije.
2. Doporučuje se pojídat ochranné pilulky proti zatmění.
3. kdy bude zatmění, nechť každý žvýká citrónové kůry jako protijed.
4. Každý ať se v den zatmění modlí a kdo nemusí ven, ať sedí doma.
5. V den zatmění a dva dny po té, nechť nikdo nevyhání dobytek na pastvu.
6. Nikdo ať v den zatmění nestojí dlouho na slunci, aby si nezničil oči.
7. Celý měsíc po zatmění ať nikdo nejí ovoce, protože ho může zatmění zkazit.“
A tak si říkám, díky Bohu! Žít dnes je ale pohodička. Chudáci naši předci! Co všechno museli, aby vyhověli svým nadřízeným. O co to máme my snazší? Nevím. Zapnu internet, vyhledám počasí a připadám si jako oni v 17. století. Mlží!! A počasí si také dělá, co chce. No aspoň nás nikdo nenutí polykat pilulky po dešti a hromobití.

Žádné komentáře: