V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se objevily na pultech knižních obchodů Liberecka a Jablonecka dvě půvabné knížky pohádek a pověstí z této oblasti. Prosté, jednoduché příběhy, mající základ v paměti a ve vyprávění předchozích generací. Zapsaná ústní podání příběhů, často přikrášlené skutečné události kraje byly zdrojem snad všech strašidelných příběhů, jejichž děj probíhá za humny obce, na blízkém, zcela konkrétním místě čtenáři důvěrně známém.
Pohádky byly a zůstanou příběhy, které uspávaly, probouzely, doprovázely cestou do školy. Přinášely kýžený odpočinek, stějně jako pozdní usínání, noční můry, dětský strach a děs. Pohádkáři uměli příběhy přikrášlit, upravit tak, až se posluchačům tajil dech. V našem kraji kolem Nisy, Jizery, Ploučnice, Jeřice a Smědé jsou příběhy trochu jiné, laskavější, chápající a ne tak brutální. Pohádkový šat není tak špinavý, rány tolik nebolí, krev tolik netryská, zloduch lituje, dá se na pokání.
Dlouhé večery , kdysi bez rádia a televize byly nemyslitelné bez „poudání“ a tak vedle všech těch klapotů stavů, kolovrátků, dětské práce a pachů jídla, lidí a zvířat, bylo slyšet pohádku. Odkudsi z těla pece sálalo teplo, světla pomálu, dřevěné stěny plné obrázků, talířů a kuchyňského nářadí odrážely slova stějně jako hliněná či dřevěná podlaha. Ruce všech byly zaměstnány, hlava poslouchala dávný příběh. Okénka světnice se pokrývala vodní mlhou, zrovna jako zvenčí ledovými květy.
Děti, pozvolna znaveny, usínaly a dospělí v plné práci naslouchali monotónnímu hlasu vypravěče. Skleněné tyče v rukou sklářů měnily svou podobu stejně, jako nitě tkalců tkaly plátno. Dávno minulý svět, tak jako tak, navždy ztracený. Vůně sušených bylin a čajů, placek z mouky i vařených brambor se zelím, pach kyselého mléka a vůně čerstvého chleba.
Pohádka sama o sobě, čas skřítků, lesních vil a poutníků. Čas romantických zřícenin, vejminků a kadibudek, dětí, co měly daleko do školy a chodily bosy. Čisté studánky, borůvky, houby, jahody a sladké maliny a ostružiny. Lesy bez klíšťat. Čas rodící nové a nové příběhy pytláků a mysliveckých mládenců, těch, co k nám pod Ještěd, k Jablonci, či Turnovu a Lípě pašovali ze Saska cukerín. Kdy v hospodách bývaly stáje a přepřahali se tu koně. Čas zrodu klekánic, oříšků, princezen a draků, kouzelných plášťů, čertů, králů a královen. Světa, který ať bohatý či chudý očaroval mého dědečka, vaši babičku a dětem dal potřebnou poezii, strach i odvahu žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat