pondělí 19. října 2009

Slovo dělá muže

 Proč bychom se snažili hledat něco tam, kde není. Není tu nic, co by mělo větší váhu, než co bylo zváženo a shledáno je lichým. Nebo naopak. Nedejme se zmást rétorikou: co není vysloveně zakázáno, není vyloučeno. Náš prezident to jednou nebude mít lehké, pokud půjde ve stopách prezidenta Francouzů, později císaře Napoleona III. Jisté příznaky svévole navozují atmosféru Francie padesátých let 19. století. 
 Už se „těším“, až mne bude konatktovat zástupce německého majitele rozpadlého prasečího chlívku, který stával tam, co dnes stojí náš nově opravený panelák (Oldřichova ulice). To si opravdu náš zvolený a odvolatelný prezident myslí, že budeme muset něco vracet člověku, který kdysi poplival své právní vazby k téhle republice? Pozval do republiky Německou armádu, republiku rozbil, poslal české Židy z pohraničí do plynu a Čechy z jejich majetku vyhnal? Těm, že tu ještě něco patří? Ani ti chudáci Židé a jejich pozůstalí nic po roce 1989 nedostali. Němci, rozhodnutím vítězných mocností a dekrety – zákony republiky zpětně nenabyli svých práv, kterých se lehkomyslně zbavili, když roztrhali své československé občanky. 
 Celý náš svět stojí a padá s důvěrou. Každý náš krok sebou nese rizika. Život je boj, ale to, co předvádí pan prezident mě zahanbuje a jeho ponižuje. Dovolávat se jistých doložek po letech, kdy mohl kdokoli kdykoli uplatnit cokoli, je jako cpát čtyřletému dítěti do kalhotek plenky. Vám, pane prezidente, vzkazuji: jste prezidentem téhle suverénní země, ne vlastník zahrádky za okny. Budete-li mít pocit, že jste víc, něco jako třeba César, Napoleon, Karel IV., car Ivan, Eskymo Welzl – náčelník všech severních Indiánů, je čas si odpočinout a připravit se na dlouhý pobyt za zavřenými okny. 
 Znám spoustu politiků, co na tom nejsou líp. Vy máte důvěru Parlamentu. Sice takovou, že není čím se chlubit, ale s tím se netrapte. Lidé jsou na tom mnohem hůř a někteří zas líp. Tak hlavu vzhůru a balte kufry. Andorra, San Marino, Falklandské ostrovy, tam všude na vás ještě čekají. Škoda, že už nejsou pionýři. Ti se uměli s delegacemi rozloučit. Tak prosím dejte svým voličům šanci. Máme své rádi a uzdravte se brzy.

Žádné komentáře: