Tři oříšky pro Popelku, tři knížky o Liberci, Jizerkách a sbírání starých pohlednic. Jako bychom se na čtenáře domluvili a právě před vánocemi. Jedna kniha hezčí než druhá (o té třetí nemluvě, když jsem ji napsal).
Podobně jako v té pohádce o Širokém, Dlouhém a Bystrozrakém. Tak nějak jsme tvořili. Každá knížka je jiná. Jedna popisuje věrně krásu města, druhá hor a třetí lidského konání. Dohromady tvoří svědectví o kráse našeho kraje s nepřebernou nabídkou možností kam jít a na co se podívat.
Nejobsáhlejší, co do dat i preciznosti, napsal Roman Karpaš a jmenuje se Jizerské hory (O mapách, kamení a vodě). Marek Řeháček v knize Liberecké zajímavosti zase exceluje, jako vždy, reáliemi z Liberce a jeho zapálení pro věc je zřejmé z každé věty. Ta moje, Rub a líc mých pohlednic, je tvořena převážně příběhy z Liberecka.
Tři knížky, tři autoři, tři náměty a jeden cíl. Radost, vášeň a entuziasmus, hodnoty, které znovuobjeveny, prozařují okolí. Autoři tohoto druhu knih mají své čtenáře zaručené. Stále více čtenářů se přiklání ke knihám z nejbližšího okolí a čerpají z nich informace, aby si reálie připomněli nebo se dozvěděli o nových.
Přiblížit se k tomuto cíli trojice autorů umí a není většího úspěchu, než budou-li jejich knihy čteny a vlídně čtenáři přijímány. Čtenář je oním motorem, který způsobuje, že autoři budou v díle pokračovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat