neděle 28. února 2010

Asi jeden z prvních gratulantů

Vy mladší, už pana učitele Vladimíra Říhu nepamatujete. Nás starší učil i poučoval. Já patřil k těm druhým už proto, že jsem nechodil do školy v Hrádku nad Nisou, kde učil. Přesto to byl on, kdo mne učil poznávat Žižku a husitské období jinýma očima, Žitavu a Žitavsko jako nedílnou součást dějin naší vlasti. V jeho podání bylo Žitavsko kadlubem, kde se na dějinné otázky odpovídalo v kontextu dějin střední Evropy – tudíž žádný kraj, kde lišky spaly celou zimu, v létě i na podzim.

Ano, letos bude Hrádku nad Nisou požehnaných 750 let. Výročí slaví spolu s těmi nejstaršími, nejprestižnějšími městy Českého království, věkem těch nejvýznamnějších z významných.

Kdysi místo odpočinku kmene Milčanů, snad Lemuzů, rodu Poříčanů. Podle směrovacího čísla Záhvozd tajemný, plný pralesů, včel, ryb, medvědů a vlků. Později místo, kam směřovaly kroky kolonistů v čele s pánem z Donína, na pozvání Přemysla Otakara II. Město mohutnělo a získávalo na významu, a to především za vlády Lucemburků v Čechách. Největšího rozkvětu zaznamenalo za císaře a krále Karla IV.

Městu se ovšem také nevyhnuli husité, protestanti, selské bouře, Třicetiletá válka, ubytovatelé, marodéři a dezertéři armád snad všech zemí Evropy 17., 18. a 19. století. Ve městě vyrostla jedna z prvních textilních továren v Čechách, objevili se horníci a na mnoha místech dobývali uhlí, pověstný lignit. Průmysl vzkvétal a Hrádek rostl i co do počtu obyvatel.

Město citelně poškodila První i Druhá světová válka a po roce 1945 došlo k zásadním změnám. Odešla většina německého obyvatelstva a z Čech přišli náhradou za ně noví osídlenci. Městu a okolí se postupně navrací bývalá sláva. Rodí se nové a nové generace budovatelů, občanů starobylého města, které v tomto roce oslaví tři čtvrtě milénia.

Hrádku nad Nisou, vše nejlepší, hodě štěstí, zdraví a spokojenosti Ti přeje

Jednoduché a přitom prosté

Studenti architektury TU Liberec mile překvapili. Spojili, zatím na papíře, centrum města s jeho okolím. To, co mi vyrazilo dech, je lávka přes silnici, spojující obchodní centrum Plaza elegantním obloukem s tolik hledanou oázou klidu v centru města. Lávkou z Plazy by bylo možno vstoupit (po úpravách) do čtyř libereckých parků. Do parku naproti Zlatému Lvu, do parku po letním kinu, do parku Libereckého zámku a parku u galerie. Chce to jen trochu fantazie, terénních úprav a iniciativní přístup libereckého magistrátu. Stihne si to někdo dát do volebního programu?

Malé ohlédnutí

Jsou věci zábavné a věci smutné, ale občas i něco vybočí z řady a zaujme. Onehdy jsem si prohlížel plán města Liberce z roku 1946. Vedle zajímavých zeměpisných informací mě zaujaly dobové inzeráty, které, jako placená inzerce, mapě pomohly na svět. Pokochejte se spolu se mnou, širokou nabídkou tehdejších libereckých služeb, krátce po skončení Druhé světové války, v období národních správců:

- Obchod se železem, s ocelí, sklad kamen a sporáků Jana Ondřeje Franka, nást. k.s. (?) Moskevská 27. Národní správa.

- M. Endler a spol. Továrna na kabely, Liberec Rochlice, isolované vodiče.

- Grandhotel Zlatý lev – Dům Čs. armády, tekoucí teplá a studená voda, sály, terasy, spolkové místnosti, elektrická zdviž, garáže, Gutenbergova 3.

- Prodejna motocyklů „ČZ“ a „Ogar“, Nám. Dr. E. Beneše 11.

- Adolf Jakob – výroba vojenských a civilních látek, výložkových a kulečníkových suken.

- Kvalitní a ručně pracovaná obuv – Štajer, Liberec – Hotel Praha.

- TATRA – generální zastoupení Helikar a Henych, representace – Ruprechtická 55.

- Výroba a oprava karoserií, lyže, saně, veškeré práce kovářské, F. Pavlů, Frýdlantská 33.

- Herminghaus a spol.- národní správa- speciální výroba dámských a pánských podšívek. Liberec, U Nisy 15-17-

- Jan Liebieg a spol. pod národní správou – továrny na zboží vlněné a bavlněné.

- Světoznámá jemná sukna vyrábí firma Ullrich a synové, národní správa, ulice Dr. Nejedlého 3.

- Národní správa firmy Otto Strassburg, textilní a módní dům. Národní správci R. Brant a O. Singer, Pražská 12, telefon 4774.

- Automobilistům poskytne nejlepší pohodlí hotel Imperiál, Liberec. 130 moderně vybavených pokojů s koupelnami. Hotelová a lidová kuchyně. Koncertní a taneční kavárna. Denně program – bar. Středisko dobré společnosti, autogaráže – boxy – telefon 4851-3.

- Textilana akc. společnost – tkalcovna, barevna, úpravna – Dolní Hanychov.

- Josef Müller – továrna na krabice, Liberec Františkov, Tovární 104.

- Kavárna Procházka (Nisa) restaurace, herny, vlastní cukrárna. Uvádíme nejlepší orchestry. Liberec, Soukenné náměstí 7.

- Továrna na žíněné vložky do oděvů. Národní správa Hänsel a spol. Liberec-Františkov, tel. 2214.

To bylo jen letmé nahlédnutí do uličníku města pod Ještědem. Desítky dalších pracovitých lidiček, dílenských dělníků, obchodníků, národních správců se snažilo uplatnit v českém pohraničí krátce po válce. Jejich jména jsou často zapomenuta, jejich služby zavál čas. Přesto, i oni, v dané době byli součástí tohoto města a zapomenuti by být neměli.

Nic není zadarmo

Včera, dnes a pravděpodobně i zítra jistota, že nevyhoříme, něco stojí a tak to bylo odjakživa. Vymetání komínů v obytných domech, provozovnách, zkoušení komínů v novostavbách a odstraňování sazí z komínů. Statistické údaje z Turnovska, Českodubska, Jablonecka a z Podještědí hovoří zcela jasně. A to se psal rok 1928! Za čištění komínu u domkáře 10 haléřů, za čištění komínu v chalupě a statku 12-16 haléřů, za čištění komínu v domě o jednom poschodí 20 haléřů...

Ochrana před všeničícím ohněm byla chápána zodpovědněji a dá se říci, že naši dědové měli z ohně oprávněně větší strach než pozdější generace. Čištění komínů mělo své zažité regule a intervaly 6-8krát do roka, u pekařů jednou, ale i dvakrát měsíčně...

Podle historika dr. Šimáka, měli kominíci v Turnově své jisté už roku 1608, kde za vymetání tří komínů na radnici a ve městské šatlavě měli pravidelně 24 grošů. Tehdy skutečně jen málokdo porušil vědomě přísné předpisy. Čištění komínů mělo své intervaly: měsíčně od listopadu do února, jinak nejdéle po dvou měsících.

Ve městech panovala oprávněné hrůza z nekontrolovaného ohně. Sami živnostníci se podřizovali kontrole dobrovolně a rádi. Však také vážnost „Společenstva mistrů kominických“ ještě v nedávné minulosti měla své odůvodnění. Podle jejich námětů a zjištění stavů topidel, stanovovaly zemské správy (hejtmanství) sazby, četnost a závazné pokyny při práci s ohněm a ochraně před ním.

Dnešní stav doporučení a skutečné ochrany před „zlým sluhou“ je zcela nedostačující a případné následky mohou být zničující. To, že kominíka nevpustí na soukromý pozemek, ať je to z jakýchkoli důvodů, je trestná nezodpovědnost vedoucí i k tomu nejhoršímu, ke ztrátě životů.

Zkušenosti těch, kteří se ohně oprávněně báli, by měly vést naše zastupitele k přijetí takových opatření, aby vymahatelnost protipožárních předpisů byla konkrétní a zavazující sankcemi. Oheň je totiž vskutku dobrý sluha, ale zlý pán

Vraťme Liberci baroko

Nevím kolik miliónů tun betonu zatvrdlo v libereckých megastavbách, ale je čas vrátit městu i jeho žulu a pískovec. Obé nepřinese stavebním firmám kýžený finanční efekt, ale každá koruna dobrá. Nejde o nic menšího, než o navrácení barokních soch a sousoší těch nejlepších umělců baroka na jejich původní místa v Liberci, do centra a na Sokolovské náměstí. Pískovec Neptunovy sochy před libereckou radnici a Matyáše Brauna na Sokolák. No, není to renesance starých dobrých časů a návratu k normálnímu životu? Bez hektického shonu všedního dne. Doba vody v kašnách, posezení na lavičce (v Liberci?), sousedského povídání, nákupu čerstvého zboží na trhu (?), čistých a upravených chodníků (?), usměvavých drožkářů a řidičů městské hromadné dopravy.

Ano, zní to jako sen jedince z ústavu choromyslných. V Liberci, ve městě, kde přejít ulici je hektické, kde lidé jen a jen někam spěchají.... Nyní by se do města mělo vrátit 18. století, do samého jeho centra. Žádné sochy Spacia, ale nefalšovaný kámen, doba mariánskotereziánských stříbrných tolarů, doba pískovcových světců, harmonie baroka a Mozartovy hudby...

Bylo by to tak snadné! Všechno to máme, ale zavřené za plotem, na nepřístupném dvorku Křížového kostela na Malém náměstí. Omšelé, zanedbané a opuštěné. Zavržené by si vskutku zasluhovalo renesanci a znovuvzkříšení. Vždyť město jejich navrácením na původní místa by jen získalo na kráse.

Ale to je jako se vším v Liberci. Radnice by musela hejbnout – víte čím. A to není součástí vize radničního úředníka, který je placen za úplně jiné úkoly. Tak se dejme překvapit. Je před volbami. Budeme krmeni předvolebními guláši. Třeba v misce s onou polívkou bude i příslib zkrášlení města sochou, lavičkou..Ale mělo by jít o lavičky, na které si můžeme sednout bez obav, že jde o umělecký projekt, který vlastně není o sezení...