A vařit doma tenhle mok tmavého piva ječného nebo piva bílého z pšenice mělo čtyřicet právovarečných sousedů, měšťanů slovutného města Liberece už v roce 1560. Aby jim dřevěné roubenky kolem radnice nesmrděly pivem, dohodli se v roce 1562 , že si postaví první liberecký pivovar na Soukenném náměst tam, kde nám v současnosti roste nový monstrózní kolos dalšího zbytečného obchodního domu.
Každý pivovar potřebuje vodu a ten první liberecký ji bral přímo, z dnes zakrytého Harcovského potoka a z křišťálově čisté Nisy, z rybníku, který byl vytvořen uměle v přilehlých prostorách. Nabízí se myšlenka, vnuknout všudypřítomnému Syneru myšlenku postavit pivovar v opuštěném staveništi libereckého obchodního centra Na Perštýně... To by se pivařům líbilo. Betonová loby? Houby, pivo, to je kšeft!
Jen se páni radní rozvzpomeňte, že v roce 1592 bylo v Liberci 63 právovárečných sousedů – domů. Tam všude čepovali. A pivovar na Soukeňáku už nestačil, proto .byl zbourán a postaven jaký? No přece nový a větší! Když pak byla v roce 1603 otevřena nová liberecká radnice, nebyla v jejích sklepeních otevřena Výstavní síň u rytíře, ale klasická hospoda, první liberecká pivnice Radniční sklípek, což se líbilo i českému králi Matyášovi, který ji v roce 1612 schválil dekretem.
Jo, pivo! Říkávalo se, že vláda, která zdraží v Čechách pivo, padne. My ale holt žijeme v Sudetech a tady všechno trvá dýl. Ale pozor! Jsme před komunálními volbami a leckteré „občanské sdružení“ se může překvapivě změnit ve vítěznou stranu s „oblíbeným“ libereckým politikem v čele a vyhrát i primátorské dostihy.
Ale zpět k libereckému pivu. Ano, pivo, žádný cement nebo beton, věky hýbalo Libercem. Z piva byly peníze na školy, kostely, cesty a chodníky. Pivo bývalo hlavním příjmem obecní poklady. Jak „hloupí“ byli naši předci! Pozemky, spekulace, losování, sportovní areály, cesty na olympiádu, to neznali a přesto jim zatrhli tipec.
V květnu roku 1618 a později rok 1620 (bitva na Bílé hoře) byly tragédií nejen pro zdejší suverény Rederny, ale i pro majitele práva várečného v samotném Liberci. Pozřel je nový a silnější žralok, Albrecht z Valdštejna. Ten záhy opíjel svou dvousettisícovou armádu pivem vlastním a Liberci (spolu s Frýdlantem) odebral pivní licenci.
V Jičíně se dveře s lobisty netrhly, ale Valdštejn byl jako z betonu. Mohutněl a rostl a nechal vedle Libereckého zámku postavit nový a ještě výkonnější pivovar. A opět se opakuje stará písnička. Liberečtí sousedé utřeli nos a Valdštejn nevěděl, kam s penězi. Ale stal se z něho sponzor a libereckým alespoň udělil právo čepovat víno, prodávat sůl a vybírat poplatky z týdenních trhů. Taky dobrý na největší stavební firmu v zemi, ne? V té době stavěl svůj největší palác v Praze a tou stavbou taky Valdštejn skončil. Probodli ho v Chebu dřív, než Liberečákům vrátil práva k pivu.
Následní Gallasové nebyli úplně hloupí, ač se to o šlechtě degenerované příbuzenskými sňatky, traduje. Hloupé ale bylo, že Gallasům se pivo z libereckého pivovaru v létě často kazilo. Pro konzumenty se vše obrátilo k dobrému teprve, když za hranicemi města, v nedalekých Vratislavicích postavili liberečtí měšťané roku 1863 nám známý a oblíbený současný pivovar. A protože současný kapitalismus v Čechách je převážně internacionální, pak nepřekvapí, že i on bude mít problémy s identitou. Ale co! Jen když vaří a pivo je dobrý, že jo?
Žádné komentáře:
Okomentovat