neděle 18. dubna 2010

V parku

Do parku vedle našeho paneláku se vrací dětský hlas, smích, křik i pláč. Ptáci, co v zimě kdesi pospávali se navrátili do korun. Bezdomovci si zuli svoje boty a vystavili světu na odiv svá zubožená těla. Všichni tu řekli hlasitě a jasně: Co byste chtěli? Svět patří opět nám a kdo je optimista, ten se k nám přidá. První poslechli pejskaři, pak ti z technických služeb. Odvezli odpadky, spadlé větve, psí i lidské výkaly skryté po celé zimní období v hromadách zmrzlého sněhu smíšeného s listím a špínou z okolí.

Ano, to jsou naše parky, dnes opět obsazené těmi statečnými dětmi, jejichž matky rády riskují a také studenty a studentkami, kteří tu po škole a za školou pokuřují, klábosí a flirtují. Domácí se zde zastaví jen náhodou. Z okna se prostor přilehlého parku ovšem kontroluje. Býval kdysi náš, jenom náš, byl ozdobou. Časy se trochu změnily a park si našel jinou klientelu. Supluje nádražní čekárnu, ač k vlaku je odsud daleko.

Park už je jenom symbolem, ostrůvkem, kterého se přidrží plavec vyčerpaný silným proudem. Lavičky nikdy nikdo neumyl, písek pročůraný kočkami, hlodavci a lidmi už raději kdosi odstranil. Na co si hrát? Na to, že nevidím? Vždyť cítím jarní vzkříšení. Vidím, jak roste listí na stromech, na zaplivané, pomočené zemi vyrůstá nádherná svěží zelená tráva. O poschodí výš, leží v ptačích hnízdech vajíčka. Slyším hlas sprosté ženské, která si plete park s Hyde Parkem a kecá nesmysly, jaké jí chorá mysl na jazyk přinese. Vidím, jak v parku usedla paní s malým děckem. Je unavená. Chlap, co si sem přišel přečíst denní tisk. Z obou stran kolem jezdí auta.

Až trochu zaprší, bude tu spousta bláta. Stromy by potřebovaly prořezat. A letos, jako zázrakem, přijeli a prořezávají. Po chlapsku, elektrickými pilami. Asi si přisadím. Koupím si pivo nebo rovnou klasiku, víno v papírové krabici, napiju se zhluboka a počkám na kamarády, co se rádi přidají.

Takový je můj všední den, pohled do jednoho z parků, které si denně prohlížíme z okna teplého pokoje za záclonou. Není na nás vidět, ale já a mnozí další odtud posuzujeme svět, velký svět za okny.

Žádné komentáře: