Očima těch, kteří tu nebydlí a nebyli tu nikdy doma, je vidět jen polovina. Kusé, malé obrázky, sekvence filmu, kterému schází slova, byť zaujal a je překrásný. Ano, tak nějak vidím krajinu od Kryštofova údolí ještě na Liberecku, přes kopce a kopečky, přes velikou vodu, zámky, hrady a zámečky. Od lesů plných hub a malin, písčitých pláží zpod borovic. Na kopce, co stály a viděly, jak forman kdysi koně pohání, přes Lípu až někam na Ojbín. Ty kopce slyšeli zlého Bredu i Zdislavin pláč nad nemocnými. Orel tu nikdy nelétal, přesto tu máte spokojené medvědy, co se v Zákupech drbou o hradní kamení.
Nevím, jak pro ostatní, ale pro mne jste krajem sladkých borůvek, kamení i skla. V městě Boru i krásných vzpomínek na mládí. Jste krajem, kde jitřní chlad zvedá nad vodu opar zapomnění i věčného vzpomínání, jak bylo včera a jak bude zítra. V Lípě jsem ztratil kdysi příbuzného, tehdy, když nacisti vstoupili do města. Protože Němci vynikali důsledností a on byl Žid, raději skočil pod vlak, než by se nechal umlátit.
Jste krajem pohádek i pověstí. Vlakem jsem brázdil váš kraj. Z Liberce přes Lípu do Ústí. Znám vás, žel, asi jenom z kolejí. Ještě vím, že jste úžasně muzejní. V muzeu v České Lípě jsem byl a mohu porovnávat. Jste jedničkáři, možná i víc. Jste na křižovatce cest odkudsi kamsi a možná ještě dál, co já vím.
Máte v Lípě velkou nemocnici, kterou je prý třeba opravit. Za hodně brzkého šera jsem stál u brány blízko hradu v Zákupech a chtěl prodat cosi na vašem vyhlášeném bleším trhu, žel opilý pořadatel, mě dovnitř nepustil. Hnusná jsou klíšťata z Českolipska, prý jsou už hodně infikovaná, ale vy, místní, to jistě víte a chodíte zahaleni. Už brzo k vám začnu jezdit. Líbí se mi to, co jsem viděl z oken vlaku a budu chtít vidět víc. Chtěl jsem vám jenom napsat, že váš kraj se mi moc líbí a pokud souhlasíte, příští rok o vás napíši víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat