neděle 23. května 2010

Skal a stepí divočinou aneb Napříč od Lužických do Jizerských hor

Hladový a roztrhán stojí před obchodním centrem u košíků a čeká, až ve zdířce na pětikoruny a desetikoruny některá z uvedených mincí zůstane. To je realita posledních nebo prvních hladových v Čechách. To, co se odehrává v komunitách bezdomovců, stojí za sociologickou studii. Tvář soudobého kapitalismu čeká (nedej bože) mnohé další pretendenty současné konzumní společnosti. Společnosti, kde si každý raději půjčí, než aby si odepřel při nejdražším úvěru v Evropě.

Ano, je to tak. Z části se nám zvyšují počty těch, co z kontejnerů vybírají odpadky a konzumují je dílem vlastního přičinění, dílem společnosti, která s tím nic nedělá. Kdo z těch, co baží po místech zastupitelů a v předvolebním klání naslibovali všechno, chce řešit takovou chudobu? I tu extrémní, kdy bezdomovci čekají i na odpadky, aby měli co jíst. Nikdo. Jsou potřebnější? Nemocné děti, mladí, důchodci, postižení… Určitě ano, dejme jim, co potřebují, ale jsou tu stále ti, co smrdí, protože se týdny a měsíce nemyjí, nepřevlékají, jsou nemocní a nemají peníze nebo doklady. Opruzují, překáží, somrují, jsou hašteřiví, sprostí, agresivní. Jsou svobodní a chtiví. Mají zkažené zuby, mastné vlasy, neuznávají autority, roznášejí nakažlivé choroby, jsou nevyzpytatelní a kradou. Umírají, ale přicházejí stále noví.

Ten problém je internacionální. Přestali uznávat zákony, desatero, ztratili vazby na děti. Rodiny, partnery, bývalé zaměstnavatele. Kde zůstaly zásady solidarity? Zabouchli jsme jim branku do zahrady, spustili závory, zpoplatnili vše, na co by mohli dosáhnout. Jsou odporní a jejich život je jen souhra náhod, pokusů o přežití. Jsou ostudou města, jeho sociálních sítí, blízké radnic, která pořádá rauty, staví kašny a opravuje vnější fasády. Podporujeme sportovce, cestovatele, investujeme do propagace, posíláme reprezentanty do spřátelených měst.

Je třeba nových azylových míst, sprch, postelí, zdravotních prohlídek těchto lidí, poukázek na obědy. Zvát je na besedy do škol, aby naše děti měly možnost slyšet na vlastní uši, co tyhle lidi přivedlo ke kontejnerům a k odpadnímu teplu u větracích šachet obchodních center.

Žádné komentáře: