sobota 19. června 2010

Doma v Jizerkách, v Čechách

Nebyl jsem doma týden. Co říkám týden, pět dní. Co komu říká doma? Domov jsme si zvykli měřit hodnotami, často nezměřitelnými. Viz soutěže na obrazovkách našich televizorů. Nejlepší Čech, nejznámější Čech. Dotazy typu: co slavíme za svátek, umíte zazpívat naši hymnu, věšíte vlajku naší země při příležitosti, jste hrdi na to, že jste Čech... Ano, to jsou ty otázky spojené s domovem, s národní hrdostí, s fandovstvím na sportovních zápasech, s oním fatálním, kdo neskáče není Čech... Zda se smířit s minarety v Čechách, připustit, že naše kultura může s tou jejich. Na to vše se během našeho života odpovídalo téměř v každé dekádě minulého století jinak.
Jinak tomu není ani dnes. Za tu dobu vyrostly naše děti, co nečtou noviny, jezdí po světě a svůj domovský přístav mají tam, kde se večer uloží. Jistě, přijdou nemoce, stáří, vánoce a mnozí se vracejí, ale pokud se jim daří, nepotřebují staré haraburdí. číst klasiku a klást si otázky. A pak přijde večer a mnozí se ptáme, komu dát hlas. Zda Járovi Cimrmannovi nebo Zátopkovi? Lucemburkovi nebo kněžně Libuši? V Liberci primátoru Kitnerovi nebo baronu Johanu Liebiegovi? Ten první je stále v novinách, ten druhý dal Liberci jméno a práci a postavil kus města. Komu dají hlas naši mladí? A je to jedno, zda podobnou otázku položíte v Jablonci, Turnově či České Lípě. Řekněte proč, proč by mladí měli dát svůj hlas panu profesorovi, který vynalezl kontaktní čočky?
Já si myslím, že ono bude platit to, co si o nás svět opravdu myslí. Nejsme zemí Barošů a Jágrů, ale hrdinů oněch vyhraných a prohraných válek, kde jsme se angažovali. Když pomineme naše válečné hrdiny, je tu jeden, který ty války přežil s fajfkou v puse. Nebyl ro Žižka ani Albrecht z Valdštejna. Byl vojín Josef Švejk. A protože nikdy ani nežil, má mnoho společného s tím, co taky nikdy nežil, s oním Járou Cimrmanovým, který se nám zdá být přeci jen přijatelnějším, než celá plejáda hrdinů Haškova Švejka, která dala jméno i našemu konání. Švejkujeme. Jinak to snad ani nejde, pokud chceme ve zdraví přežít.

Žádné komentáře: