Ještě v roce 1938 (28. května) si J. Machač, posluchač 1. ročníku obchodní akademie v Hořicích zapsal do svého školního sešitu:“Slyš pravdu, miluj pravdu, uč se pravdě, prav pravdu, braň pravdu až do smrti. M. J. Hus“. Co se to stalo v posledních sedmdesáti letech, že generace po J. Machačovi z Hořic si obdobné věty nezapisují. Proč učitelé obchodních a jiných akademií v celé naší vlasti učí něco jiného? Kam zmizely pozitivní vzory, úcta k práci, obdiv k hrdinovi?
Nějak se nám pletou dojmy s pojmy. Jsme generace, kterou, jak sama říká, už nic nepřekvapí. Bohatí se úradkem božím stávají stále bohatšími. Chudí a mladí si půjčují, věznice nevědí, kam s novými strávníky. Všichni mají dluhy. Stát, města, zaměstnanci. Zaměstnavatelé nevědí, kam s penězi. Není na důchody. Průměrnou mzdu 25.000 korun má jen malé procento zaměstnaných. Průměrný důchod je kolem 8.000,-Kč. Lidé nemají čas jeden na druhého, děti na své rodiče. Generaci si navzájem nerozumějí, hodnoty se v rodinách vzájemně nectí.
Onen student 1. ročníku ochodní akády z Hořic na stejné stránce sešitu napsal ještě jednu pozoruhodnou větu:“Dejte nám křídla, dejte nám stroje, my chceme vyhrát budoucí boje!“ Není v tom odpověď na léta, která přišla? Na „ismy“, které oslovily následující generace? „Ismy“ odešly do nenávratna a Husova slova o pravdě přečkala věky. Jak je to možné? Kde se stala chyba?
Rád bych se zeptal, pokud ještě žije, dnes devadesátiletého pana Machače z Hořic, zda svůj život prožil v oněch větách. Vždyť ta poslední z nich rovněž stojí za zmínku:“ Nemůže býti nic vyššího na světě, než pracovat jako člověk uvědomělý, pro spolužáka“.
Co se to stalo s mou generací, která si žila celkem v pohodě, ovšem až na to, že ač ze začátku všemu věřila dnes nevěří. Nevěří nikomu a ničemu. Jako v televizním seriálu Brutální Nikita...
Žádné komentáře:
Okomentovat