Právě v období letních prázdnin, v době Libereckých výstavních trhů, si připomínám, jak velká tradice zanikla v obcích a městech libereckého kraje. Chrastava patřívala mnoho let k významným střediskům všeho, co bylo spojeno s textilem. Právě v blízkosti tohoto města se utábořilirevoltující soukeničtí tovaryši, kteří odešli z Liberce v památné roční stávce roku 1722. Chrastavší tovaryše podpořili zásobami potravin.
Obecní kronika dokládá, že právě v Chrastavě bylo soukenictví zavedeno jako dominující zaměstnání už ve 14. století německých kolonistů z Pruska a Slezska. Pracovali podomácku mnoho let až do roku 1810, kdy firma J. F. Königa založila továrnu na vojenská sukna a mykanou přízi. O pět let později vyrostla na vítkovském potoce tkalcovna a v dalších letech nové textilní továrny tak, jako nikde jinde. V roce 1871 chrastavští textilní dělníci založili „Spolek odborného továrního dělnictva rukodílného“, jehož cílem byla vzájemná podpora, především v nezaměstnanosti. O devět let vznikají ve městě odborové organizace textiláků tak, jak je známe dnes.
20.února 1922 stávkovalo 600 textiláků barona Klingera. Stávka trvala bez přerušní až do 20. října 1922. Sláva Totexu, významné chrastavské továrny, měla své kořeny ve vítězné stávce tak 700 dělníků z jara roku 1932. Chrastava dodávala do obchodní sítě nejen kvalitní látky, ale i moderní textilní stroje a to do celého světa, od Mexika až po Mongolsko.
Vzpomenu-li krásných LVT, pak věru je na co vzpomínat. Textilácká tradice výroby a výzkumu v Ponisí a Pojizeří mají své hluboké kořeny. Je škoda, že mladí o nich vědí tak málo. Jednou se do oněch míst lidé i stroje vrátí a Chrastava, ač i tak krásná, ještě o něco víc než zkrásní.
Žádné komentáře:
Okomentovat