Těch pár teplých dnů v Liberci, Jablonci či Frýdlantu se dá snadno spočítat. Pokud je nestrávíš „v sedle“, není šance, že se ještě letos ohřeješ. Lituji ty, co nemohou na sluníčko, ty, kteří leží doma, v nemocnici, kteří jsou jakkoli zavření a nemohou ven, za sluncem. Otevřít okno, balkónové dveře dokořán a naslouchat nočním zvukům.
Málokomu, se chce v takovém počasí spát. Noční vítr se opírá o tvé čelo, tvář a čechrá vlasy. Není to vítr od moře a jeho vln, plný soli a vůně řas. Je to vítr od Ještěda, z kopců a luk, z posečených strání. Větřík šepotavý, který není mocen slov. Jen tak si vane, bezprostředně a nezávazně a ustává až k ránu. Rád mu naslouchám a přu se s ním, zda je to on, co foukal kdysi či zda je dnes jiný. Tenkrát taky nemluvil. Poslouchal za dveřmi, co si dva šeptají. Tráva studila a mokřila kalhoty. Na to se nezapomíná….
Koupání v partě se všemi, s kluky i holkami na našem koupališti v noci kdy svítil jen měsíc a hvězdy. Těch pár šťastných a horečnatých dnů. Jako by se svět zastavil. Role jsou úplně stejné, ale hrají je jiní herci a kulisy zestárly.
Tráva je stále mokrá a voda v nádrži překvapivě stejně teplá. Jen se ti už nechce ven. Noční foukání za nehet nehřeje a ty už nejsi taky žádný mládežník. Vzpomínáš, jak máma volala, co děláš takhle v noci venku a sám? Pakuj se domů, holomku, zítra vstáváš na brigádu... Pak se cosi na projekci změní – cvak – a už je tu jiný obraz.
Svět už není tak dokonalý. Co chvíli vedle tebe něco ve tmě letí, šustne tráva, chlupatý tvoreček přeběhne cestu. Vidíš a slyšíš, ale už se ti nechce hrát. V zádech pobolívá, kolena se nepokrčí. Na břiše máš faldy, na nohou křečové žíly. Přesto otevíráš balkónové dveře a dýcháš, necháš se chladit a posloucháš. Nočního klidu si neužiješ, něco ti říká běž si lehnout, ať nenastydneš... No a co! Stejně tě svět přežije a tobě se nechce spát. Jako bys přestal vnímat svět kolem své hlavy. Čekáš, až někdo přijde a řekne,dědo, je pozdě, jdi už spát. A tobě se pořád nechce. Usneš u televize, ale teď a tady ne. Těšíš se na zítra, na další den, teplý, jako za kamny. Den rozpáleného asfaltu, usychajících rostlin, lásek na jednu noc, sluníčka, které jsi miloval...
Žádné komentáře:
Okomentovat