Opravdu si také myslíte, že nejtajuplnějším kraj v Česku je kraj „trosečníků“, kraj kolem Turnova – Trosky? Já si myslím, že tajemnější je hora Blaník, Černé jezero na Šumavě, černé i podle jména, všude tam, kde se střelka kompasu může zbláznit. Tam, kde cítíme energii, kde podle pověstí je něco, co nás straší, tam, kde je v hradních útrobách hladomorna o několika patrech, odkud dodnes vane chlad a hnilobný zápach zetlelých lidských těl...
To vše bych hledal někde v okolí hory Říp, na starých hřbitovech, na odlehlých kopcích, kde odedávna hořely hranice s nešťastníky nařčenými z čarodějnictví. Většina národa si ale myslí, že nejtajuplnější jsou Trosky...
Turnov a jeho okolí má příchuť, která sládne v ústech, tak, jako třeba městečko zkoušené povodní roku 2010, Chrastava. Tam, pokud přijdu a nadechnu se, cítím staletí. Dech, který osvěžil mé plíce, který mě postavil na nohy. Turnov, jak jsem někde vyčetl, měl nejkrásnější park v celých severních Čechách. Celých 32 hektarů táhnoucích se nad údolím Jizery. Prapodivný kraj, do kterého Jizera vstupuje jako herec velkých rolí velkolepým antreé, branou mezi Suchými skalami a Pantheonem. Jako z pravěku, kdy se kraj halil pralesem listnatých stromů. Proslulý životem včelařů, lovců ryb a ptáků.
Tam někde, uprostřed těch bájných cest si Charváti pletli vlasy do copů a své hliněné nádobí zdobili vlnkou, tančili své vilné tance, pili medovinu a pivo, co sami navařili. Ze země povstal jejich dům a postavili si ve zdejším kraji horního Pojizeří krásné dřevěné stavby. Štítem do zahrádky a přes ni k návsi. Po návsi to bylo jako po zápraží, projít kolem oken hlavní světnice k síni. A dveře... Z dobrého dřeva, s klikou kovanou černým, co řemeslu rozumí.
Celý statek byl obehnán povalovým plotem, z něhož vedly do návsi vrata, která zářila výzdobou jak mladá nevěsta. To zas branka do polí byla docela malá, zděná, krytá šindelovou stříškou, v jejímž středu se zvedá věžička, často se zvonečkem, kterým se volalo k obědu na ty, kteří pracovali na poli.
Těch krásných vsí od Trosek přes Turnov k Sychrovu! Od rodných Hrdoňovic, Sobotky po Hodkovice a dál, pod Ještěd směrem na Machnín... Té krajině vládne, jako by nikdy nebylo jinak, zjev hradu prazvláštní krásy, hrad Trosky. Jak z mokrého dna oceánu povstalý korálový útes. Čedičová vyvřelina, žalující dvěma prsty k nebi na lidi, kteří kraj znásilnili. Kdysi učený pán, jezuita Bohuslav Balbín blahé paměti, napsal o tomto kraji i vědecké pojednání v knize Miscellanea. S obdivem a vzletným slovem pobavil a okrášlil tajuplné Trosky a bloudění horami na Hrubé Skále. Ani Antonín Marek nepřál klidu lidem pod Troskami a rozkošatil jeho pověsti.
Turnovská krajina byla vybásněna a její skráň ozdobena vavřínem se skvěla v jednom z oněch plagiátů zvláštní doby, která dala život Rukopisům. Rukopis královédvorský – bitva pod Hrubou Skálou – Beneš Hermanov. Čistá poezie otců národního bytí – Slávy dcera – J. Kollár. Zadal si a prstíčkem hrábnul i střízlivý Humbold, slovo ztratila i naše Karolína Světlá – O krejčíkovic Anežce. Sváťa Čech, básník z našich čítanek se nechal inspirovat tím, co viděl a slyšel na letním bytě v Rovensku. Ke svému rodnému kraji se spontánně přihlásil i mistr z Husi – Bohdan Kaminský.
(Vlastním jménem Karel Bušek. Protože jsem o něm a o Huse nedávno psal, jen lehce oživím vaši paměť. Husa, toť podzámčí velkolepého Sychrova, sídla vévodů a knížat z rodu Rohanů. Husu, stejně jako řemeslo řezbářské, proslavil Petr Bušek, který se tu usadil a počal tvořit v roce 1856. Měl syny Dominika, Karla, Konstantina a Ladislava. Karel se plně oddal múze).
To Kaminský zahalil Trosky a jeho okolí pláštěm romantiky a tajuplna. Zřejmě i proto Trosky zůstaly v čele peletonu závodu o nejtajuplnější místo.
Tam kdesi se počal zápas o Trosky. Ne o zlato, ukryté poklady. Šlo, jako vždy, o slávu objevitele, který si Trosky zadal do programu a obětoval jim pak vše, celý svůj život. Takových bylo i víc: Pekař, Smolík, prof. Drahoňovský, Šprachtr, rodina Mánesů, A. Dvořák a mnozí další. Sečteno a podtrženo, ti všichni a jejich koryfejové a následníci všehomíra svými díly zahalili Trosky a kraj pod nimi do snů a pokladů.
Není co dodat. Trosky to prostě musely vyhrát. Není tajuplnějšího místa v Čechách…?
Žádné komentáře:
Okomentovat