Jana mi stále připomíná, že jsem k živočichům chladný. Že nejsem za jedno s přírodou, že mě psi neberou. A že má exkurze do života fauny je humorná a někdy i k pláči. S tím už asi nic neudělám. Tak, jako řada z vás, do přírody moc nechodím. Mně úplně stačí, co o zvířatech na konci zpráv uvidím v televizi na Nově.
Kamarádit se se zvířaty není až tak moc zdravé, viz klíšťata, komáři a prudce jedovatí hadi. Je nedostatek sér nebo nejsou k dostání ta pravá. A pak zašlápnete nechtěně ježka a jeden se nedoplatí. Trháte pro svou potřebu pár kukuřičných palic a je tu divoké prase. Chytíte si jen tak pro zábavu rybu a je tu vodní stráž s bločkem.
Vždyť já vlastně, pokud chci poznat zvířenu, nemusím za ní. Pozvu si ji podle telefonního seznamu až domů. A bez stresu že mě pan doktor Ptáček klovne, ing. Ježek píchne, velký pan Ryba polkne, Had že mě uštkne. Jsem v pohodě a otevírám telefonní seznam. Je to tu jako na obrázcích pana Lady. Jsou jich tu tucty a kopy. Jako u veterináře či ve voliéře mého strýce Waltra v Hrádku nad Nisou. Zobáky nezavřou. Ptačí dámy jen klevetí a zobou: Čau, Stehlíku, to je let, co jsme se neviděli, kamarád Střížek nemá čas, ladí si své housle. Čížek bydlí v Jablonci. Špačková sbírá pohledy, jako já a je od České Lípy. MUDr. Láďa Kos už asi nežije, takže si sotva vzpomene na moje polypy. Slavíková se mnou chodila, jen do třídy. Gábina mě taky nechtěla. Chocholoušková si vzala kamaráda. Slavíček byl slavný malíř. Brabec byl kuchař, Jahodová peče slavné koláče. Smrž není jenom jedlá houba, ale chlap, co píše do novin. Holub z liberecké radnice byl nositelem řádu práce. Jarda Sýkora už taky nežije, kdo žije je Vrána, sousedka Čermáková, policistka Naďa Sovová, starožitník Strnad, Poštolka, sousedovic Andulka, Papoušková a taky Orel – jak mě slyšíte?
Pan náměstek Sokol, Pelikán (v zoo co mi spolkl svazek klíčů), Skřivan, co si ještě letos nevrznul. Čáp, co chodí rok co rok za sousedkou a nic, Havránek z Libverdy, Kafka, kterému tak, jako Havlovi moc nerozumím. Pan Sojka, co mu patřil dům v Barvířské, vinopalník a fabrikant z Bílého Kostela, kamarád, co mluvil na Alenu jen a jen anglicky. Černý havrani z pohřební služby. Jindra Lejsková, sestřička Čejková, Ilja Racek z turnovského nádraží. Ivana Bukačová, co mi připomíná revoluční mládí, ze školy na Husovce Kvíčala, bavič Lelek. Ing. Kukačka. Spolužačka Kulichová. Známý chemik Kalousek, vládní národohospodář. Slepička, mně neznámý pan docent Bažant. Kuřátko, pan Páv z LVT.
Listuji a očím nevěřím. Samí velcí savci. Pan Lev, fotograf V. Vlk, pan Pardál, Puma, Veverka, Koníček, Králík, malíř Beran, Koťátko, Kočka, Macek, Chrt, Kuna z Jablonce, můj učitel na dílny pan Plch. Medvídků je tu jak naseto, profesor Vydra z Chrastavy, Jelen, ing. Jelínek z naší obce, Pavel Liška ze Svazu mládeže, Zajíc z Rudého práva, učitel dějepisu Daněk, ruštinář Včelka. Ryby, Rak, Vokoun z Grabštejna, Pulec, co emigroval. Karas, Žabka, hejtman Skokan. Dovolat se můžete i na vdovu Blechovou, panu Brabcovi, Motejla se už asi nedovoláte. Ale je tam Slunéčko, Šídlo, Mlok, Potápka, profesor Komárek.
Řekněte, proč chodit ven? Stačí mít sluchátko nebo mobil. Údajná říše pohádek – příroda - vám padá k nohám. Brehmův svět zvířat - telefonní seznam, je k dispozici. Proč se po kolena brodit vysokou trávou a chytit boreliózu nebo encefalitidu, uštknutí zmijí.
Je tu východisko: nechat se svést ne přírodou, ale telefonním seznamem. Je plný krásných, šťastných lidí, kteří neublíží a za své jméno (třeba dravců) nemohou. Nemají se za co stydět. Taková je příroda. I když já si, rozhodně raději než vyjít ven, listuji telefonním seznamem.
Žádné komentáře:
Okomentovat