Co všechno hřeje tam, kde jiného studí. Co názorů, obhájců, žalobců, tam jeden sudí. Co právních analýz, co posudků, to každý jiný. Z čeho by žili právníci, soudci, žalářníci? Začíná to už u dětské postýlky. Kam ji postavit? Co smí dítě pít, kolik, zda kojit či nekojit. Dát ho do jeslí, školky, v pěti letech do školy? Přeme se v rodině, před dítětem i s milou v posteli, u stolu, v práci, ve škole, ve vládní koalici. A přitom nejde o nic míň než o to dohodnout se. Dva lidé, dva odlišné názory.
A pak přijde sváteční den a pan prezident vyznamená hrdiny. Unesu hasiče, hrdinu od Tobruku, významného lékaře. Neunesu samizdatného Knížáka, hokejistu, špatného umělce, herce poplatného režimu… Než dát medaili sporné osobě, to raději nedat nic nikomu. Co sám sobě, ale především svému úřadu! To raději mít dobré poradce a naslouchat a naslouchat: šumění větru, vodě z hor, tichému potůčku. Raději někde relaxovat. Nemít tak říkajíc na Hradě pekařství, péci křupavé, voňavé housky sypané mákem, marmeládové koláčky. Medaile nejsou housky a každý nemůže být císařem Rudolfem. Pekařství na Hradě, rychlé a snadné, jako nádražní občerstvení. Zázraky na počkání. Vždy svůj a třeba proti celému světu. Proč ne? Proč z českého Hradu nedistribuovat medaile z čokolády, ze slonoviny, z kosti ovčí na provázku z bužírky, divadelní meče, magické kulisy, falešné kníry, holubi, pugety papírových růží. Ve sporu se všemi a proti všem.
Pohádkový Jiří, český král, už jeden byl. Ten dnešní nevnímá až tolik realitu, spíš než jedno: hřát se na výsluní. Sám sobě si kope hrob zapomnění. Až za pár měsíců odejde, veřejnost rychle zapomene. A přitom se zdálo, že slávu ustojí, že bude standardní, normální, jako každý z nás. I s letuškou si začal někde v soukromí. Ale jak začal, tak také skončil. U nuly. Škoda. Měl slušně našlápnuto. Stačilo málo a zapsal se do dějin. Takhle po něm zbyly jen učebnice, rok první, druhý, třetí, které vydal za podpory těch, kteří se slunili ve stínu jeho prazvláštních činů. Vzpomínám si, jak takové sebrané spisy obyčejně konší – „Malá země“ a Brežněvovy paměti z války.
Žádné komentáře:
Okomentovat