Pokaždé, když si zavzpomínám na dějiny, které se nevyhnuly ani Jablonci a Libereci, pak si s hrdostí uvědomuji, že právě náš region zaujímal v nedávné době významné místo, kde se rozhodovalo o tom, jaký bude příští svět. Svět našich rodičů, nás a našich dětí. A skutečně k němu přispěli i lidé, kteří zde žili a pracovali.
Rozhodujícím momentem bylo, že právě zde obhajovala zájmy pracujících silná sociálně demokratická strana. Tu ovlivnil před První světovou válkou významný německý sociálně demokratický poslanec dr. Karel Liebknecht, který v roce 1912 v Jablonci a v Liberci přednesl dva významné projevy – o třídním boji a válečném nebezpečí a o odmítnutí války. Takto orientovaná dělnická strana na severu Čech silně zasáhla do poválečné obnovy života pracujících.
Mluvčím libereckých, jabloneckých a frýdlantských byl zdejší rodák, pozdější významný politik Karel Kreibich, ale i Maďar Gyula Alpari, který v Liberci našel azyl po zániku Maďarské republiky. Ten pod jménem Marmorstein žil v ulici U vody, nedaleko České besedy. Pracoval ve stranickém knihkupectví „Runge a spol“ v Pražské ul č. 19. Alpari měl velký vliv na liberecké sociální demokraty. V létě r. 1921 se jako delegát zúčastnil III. kominterny v Moskvě. Právě Alpari tehdy představil Leninovi dalšího Liberečáka, Fritze Rungeho, syna vedoucího stranické liberecké tiskárny. Ten později stál v čele časopisu Rundschau vycházejícího v německém jazyce ve Švýcarsku a ve Francii. A tak lze vystopovat chod dějin, které ovlivňovaly před První i Druhou světovou válkou významnou část politické scény v Československu.
Liberec nebyl vždy jen provinčním městem s chamtivě nezodpovědnou radou města, ale kotlem, ve kterém vřel evropský proces budoucího rozdělení světa na svět bohatých a chudých tak, jak jej známe z každodenního života v dnešní době. Tehdy se o Liberci mluvilo v Moskvě, Vídni, Ženevě jako o městě v Evropě, kde jsou pracující svědomití, kde v jejich čele stojí vůdci, schopni převzít řízení společnosti a vyhnout se válce.
Je to bolestné o to víc, když si uvědomujeme, s jakými problémy se tu prali před válkou naši předchůdci. Je to smutné, ale pravdivé. Aglomerace Liberec – Jablonec je opět někde na začátku předminulého století. Bude zajímavé hledat stopy něčeho většího, co projde krajem pod Ještědem, víc než spory o to, kdo zaplatí naše současné dluhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat