sobota 6. listopadu 2010

Napoleon a pruský král

Pruský král si to v šestašedesátém v Liberci a jeho okolí užíval. Ubytován v libereckém zámku u Clam-Gallasů, na Sychrově u Rohanů. To není o špatné adrese. I když přijel nikým nezván, klíče našel pod rohožkou nebo na talířku pod květníkem…
To Napoleon, francouzský císař, dal rovnou přednost staré poště v Jablonném. Ač, by to bylo jistě pohodlnější na zámku, v Liberci. Vše se událo velmi rychle. Rakousko Napoleona zradilo a přešlo na druhou stranu barikády. Psal se rok 1813 a velký malý muž dal 16. srpna rozkaz obsadit severní Čechy. Sedmnáctého byl obsazen Frýdlant v Čechách, devatenáctého Jablonné. Sem císař přeložil svůj hlavní stan. Liberec byl obsazen dvacátého srpna polskými oddíly generála Uminského a Francouzi generála Bruna. Těchto asi 10.000 vojáků si postavilo stanové městečko mezi Libercem a Pavlovicemi. A protože návštěva, byť nezvaná, se musí i krmit, náklady na jejich stravování enormně zatížili městskou kasu a dluh města rostl, i když zdaleka nedosáhl dluhu, který Libereckům zanechal purkmistr z nedávné doby, pan Kittner. Toho bude městská kronika vzpomínat ještě hodně dlouho. A to nemusel, jakože tehdejší radnice musela, Napoleonovi vyplatit 10.000 dukátů výpalného… Nebo musel? Napoleonovi platil asi těžko.
Uzurpátor Bonaparte svých vítězství nedosáhl nahodile, měl zájem i o to, co si myslí obyčejní lidé, případně, kde se ukrývá nepřítel. Generál Bruno z jeho rozkazu pozval liberecké zastupitele do svého hlavního stanu k raportu. Přijal je nakonec někde jinde, ale to není podstatné. Pozváním zpečetil osud všech, kteří přišli i odjinud. Když se zase vše vrátilo do starých kolejí, tyhle deputace byly obviněny z kolaborace a někteří přišli o hlavu. Pana Kittnera můžu ubezpečit, že liberečtí mají téměř vždycky štěstí a z průšvihů se vykecají. Alespoň za Napoleona to šlo.
Tak či onak, Napoleonovo tažení Evropou i Libereckem uspíšilo rozvoj kraje a jeho vstup do evropského prostoru. Ožebračení libereckých soukeníků napomohlo rozvoji větších celků, budoucích velkých textilních továren. Město rovněž zaznamenalo rozvoj infrastruktury, Filipova města, Kristiánova. Peníze šly také na stavby domů, ulic, sociálních sítí. Průmyslová revoluce, která kráčela císaři v patách, udělala z Liberce a z celé severočeské aglomerace metropoli s prudkým rozvojem všeho, co k tomu patří. Je s podivem, že Liberec se této filosofie rozvoje přidržoval jen do chvíle, kdy hamižnost a snaha rychle zbohatnout zlikvidovala na Liberecku textilní výrobu. Město pod Ještědem se vrátilo někam do přednapoleonských dob. Do doby manufaktur vyrábějí komponenty, jednotlivé součástky finálních výrobků, kterými se mohou chlubit – žel jinde…

Žádné komentáře: