čtvrtek 9. prosince 2010

Sníh

Je teprve začátek prosince roku 2010 a sníh zasypal dvojměstí Jablonec - Liberec. Města se oblékla do svátečního, do bílého. Celé okolí je v bílém, září jak šaty, které si oblékla nevěsta. Sníh padá dál, tančí a skotačí. Celý kraj si oblékl bílý frak, bílé boty, čepici, rukavice z bílé příze, bílé náušnice. Kolem se vše topí v bílé mlze a jen černí ptáci nevěřícně tiše sedí na stromech. A lidé? Bílá uniforma rakouského důstojníka, bílé pláště zdravotníků, těch co pečou z bílé mouky i těch, co staví sněhuláky.
Města jsou stavebnice plná překvapení. Jindy si člověk tak neužije. Sníh kolem poletuje a přitom všem město je pod sněhem, ale žije. Sníh se záhy stěhuje. Někdy trochu legračně z chodníku do ulice a z ulice na chodník, než sníh někdo naloží na náklaďák a odveze za město. Nastal ráj pejskařů; málokdo najde, co jindy sebere, dá do pytlíku a vyhodí do kontejneru. Pár nohou se zlomí, na chodník spadne rampouch... Autobus, tramvaj přijede o něco později, ale přijede. Kdo jede vlakem, aby si přivstal a přesto těžko včas přijede.
A bylo, nebylo: když bylo sněhu málo, to se pak vzpomínalo, když napadlo moc, nadávalo se. Sníh je opravdu nejkrásnější na horách, jinde tak na ochutnání, na špičku nože. Nosívá s sebou komplikace a proto žádné oslavy. Umí být silný, křupavý a hravý, prvních deset minut. Městský člověk pak znervózní a začne se ptát: Čím jsem si tohle nadělení zasloužil? A čeká, že zase tak, jak sníh přišel, tiše zmizí. To ale nebývá zas tak pravda. Nejdřív přijde břečka, po ní většinou i velká voda a záplavy.
Zatím tu je ta první etapa, sníh krásný, bílý, romantický. Blíží se čas vánoční. Pokud tohle nadělení vydrží, tak fajn, dobrý, ale hned po svátkách se dohodneme: konec návštěv. Balíme kufry, milá zimo a šup, zpátky na hory. Města se vrátí ke své šedi - dost bylo rozmáčené obuvi. Užili jsme si, děkujeme, odejděte,zvláště, pokud jde o sníh už notně špinavý. V únoru a v lednu snad jenom trochu nového – pro okrasu. Jinak dost a šmytec. Kdo má tu nádheru pořád uklízet? Čeho je moc, to záhy omrzí. Kopce sněhu jednou za rok a pak už pac, to postačí. Mějme ohled na seniory, boty, nemocné. Ti všichni, spolu se mnou, si tak zhruba za měsíc přejí konec zimy, sněhové kalamity a sněhu za límcem na košili, když studí a stéká níž.

Žádné komentáře: