úterý 28. prosince 2010

Vánočky a vánoční cukroví

Nebudete tomu věřit, ale přejídám se až v poslední době. Co tomu stálo v cestě, že jsem nezačal dřív, nevím. Co vím, že maminka, tak jako všechny maminky, pekla vánoční dobroty. A že nám chutnaly, to vím zcela jistě. Ty teplé, co se pak dávaly nahoru na skříň, aby vychladly a nebyly na očích.
Dřív se nějak míň jedlo. Když se dívám na staré filmy z padesátých let, na staré fotky, byli ti příbuzní pěkně vyzáblí a ani já nebyl výjimkou. Dokonce jsem bral rybí tuk. Zpět však k těm vánočním dobrotám a ingrediencím. Pokud si vážně vzpomínám, v ochodech toho moc nebylo a tak o to víc se nahrazovalo. Třeba se dělala domácí čokoláda. Maminka v ní nechávala kousky moučkového cukru - pudru, což mi připadalo originální. Ta bývala na skříni nejvýš. Zato vánoček jsem měl brzo plné zuby, zrovna jako kakaa a teplého mléka. Vanilkové rohlíčky naopak výborně chutnaly namáčené do čaje, což bylo označováno za barbarství. Ořechové košíčky, kolečka s marmeládou, špičky s domácím vaječným koňakem. A další, další.
Tenkrát, když jsem mohl, nejedl jsem ,dnes, když nesmím, utloukl bych se po nich. Jo, na něco bych zapomněl. Na vůni, která provoněla celý byt. Nevím, co všechno matka na vánoční pečení cukroví za koření brala a strouhala, ale lékárna to byla hotová. To všechno znala od své matky, od prababičky z jižních Čech, která prodávala na náměstí v Příbrami. Babka kořenářka. Děda byl zas myslivcem v Dobříši. Na sever do Liberce si maminka přivezla všechno a hodně toho zapekla do vánočního cukroví. Však taky sousedky chodily a žebraly recepty. To, to právě bylo na tom prazvláštní, že se musely vyzkoušet recepty sousedky. A to už táta občas zavrčel, že by se mohlo taky brzdit, že to kazí zuby.
Mě zuby nezkazil ani dudlík poctivě namáčený v cukru a to je ověřený fakt. Odpočaté cukroví bylo vláčné a jedlo se samo. Někdy měl táta takovou ideu, že zabalil něco z toho, co máma upekla do staniolu a věšel to ještě na stromeček. Což naopak nenadchlo mámu: „Hned to sundej nebo se taky spletu a nebude oběd.“ Vidím je pořád, mé zlaté rodiče, sladké cukroví, stromeček, poctivé svíčky s knotem. Slyším vánoční koledy. Tatínek je ještě poslouchal tak, jako v mládí, v němčině.
Všechno se nesnědlo, hodně se toho dalo za okna. Do zahrady. Vždycky se našel vděčný strávník. Snědl všechno, aniž poděkoval a zmizel za obzorem. Tak jako mládí s chutí pralinek. Tak jako Vánoce, které za rok nahradily jiné. Ještě hezčí…

Žádné komentáře: