čtvrtek 20. ledna 2011

Oči

Tak, jako tisíc chutí má jablko, do kterého si kousnete, nekonečný je počet barev vašich očí. Dotazníky, formuláře, legitimace, úřední listiny mají či měly kolonku „barva očí“. Často by měli mít i v dotazníku barvu levého či pravého oka.
Oči jsou jako studny a přesto hledí do oblak, do nebe, po kterém se žene mrak. Ten taky co chvíli mění tvar a obloha vám zešedne a z mraku, tak jako z oka, čiší mráz. I bleskem po vás šlehne.
Z očí, které planou, jde často žár jako z pece. Žhnou ohněm, svatým zanícením, umí křičet, řvou. Umí se smát, plakat. Rozhodně umí měnit tvar, barvu, usazení v lebeční dutině. Hodně o očích napoví řasy i obočí. Jak daleko jsou od sebe. Vaše občanka, pas, očkovací průkaz, legitimace prvorodiče (poukaz na Sunar), to vše se neobešlo bez odtajnění toho, co potřebuje básník, chce-li vám vyznat lásku či oční lékař zkoumající vaše oční pozadí, pasový odborník, cestujete-li mimo hranice Evropy, vyhazovač, co vás nepustí do hospody.
Barva očí a jejich zvláštní odstín mluví, aniž byste pusu otevřeli. Očí je mnoho, mnohem víc než barva spektra, kterou znáte. Barva je jiná zrána, jinou mají oči unavené, staré, věkem zakalené.
I já měl jednu zkušenost, kterou si dobře pamatuji. Otec byl národním správce truhlárny Simm a Wagner v Machníně. Jednou jsem si, coby tříletý, fabriku bezelstně prohlížel. Přiběhl mistr a začal s tím, že jsem se neumyl. Hlavně oči, že zůstaly černé, špinavé. A tady narazil. S brekem jsem běžel přes ulici domů. Použil jsem hromadu mýdla. Nechám na vás, jak to vše dopadlo. Blbě, špatně, někdo se i smál. Já to nebyl a otec taky ne. Nakonec se přestal smát i mistr, který to s tím mytím vymyslel. Však si později dlouho všímal jen svých židlí, nebo co se tam ze dřeva ohýbalo.
Oči vám prozradí vše, na co se chcete zeptat a na co pán dotazníků zapomněl. Očím sluší i různorodé stíny, víčkům flitry, sluneční i optické brýle. Tisíce různých obrouček, lorňony, monokly, ty všechny mění oči k nepoznání, poskytují obrazům bohaté zdobené řezané rámy a pokaždé máte jinou image. Brýle a oči k sobě patří. To dotazník je z jiné doby. Relikt doby dotazníků, zvědavých domovnic.
Vaše oči, patří do písniček, do televize, patří krásným televizním hlasatelkám dobrých zpráv. Vaše oči patří sestřičkám, které by místo mámy četly dětem pohádky, aby se bílých plášťů nebály. Oči jsou jako panáček a panenka, co předpovídají počasí ve starém malém domečku. Také se říká „pro oči nevidí“ nebo „co oči nevidí, ….“ Nevěřte tomu, oči vás prozradí.
Oči jsou známé, chladné, vroucí, vlhké, suché, plačící… Oči se mezi sebou domluví, očima se dva rozcházejí. Stačí jeden pohled. Pohled co zabíjí. Pohled očima dětí. Bezradných. Z očí do očí. Dívej se mi do očí. Znáte to. Může to i končit slepotou a bílou holí. Ztratit zrak je to nejhorší, to poslední. Proto si své oči chraňte.

Žádné komentáře: