Málokterou knihu čtu dvakrát. Knížku Zdeňka Přibyla „La corrida“ bych mohl číst stále. Je to bible, korán, rudá knížka, co chcete, třeba i Marxův kapitál. Je to prostě něco, co bych zařadil jako četbu pro maturanty.
„Na plážích Biarritz a st. Jean de Lux vystavují vznešené dámy velkého světa briliantové šperky tvořící jméno – „Roberto“. Není to jméno křestní, jsou to iniciály osy: Roma, Berlín, Tokio. Vypadá to, jakoby celý svět stál proti nám“, píše komunista, interbrigadista, „španělák“, Zdeněk Přibyl ve své knize „La corrida“. Umělec, neskutečně nadaný malíř, nezištný člověk, vadící všem hlupákům, kariéristům, přeběhlíkům a kolaborantům. Člověk, který své místo našel, kterému bych svěřil svůj život. Jeho umění je stejně silné jako politické přesvědčení. Nezištné, velkolepé. Kdo neviděl jeho obrazy, neviděl svět. Zdeněk Přibyl, člověk, kterého si nesmírně vážím. Jeho život by měl být příkladným naplněním velkého snu a obrovského, nepromarněného nadání, kterému se říká i dnes, že je dáno „od boha“.
Jeho literární dílo oslavuje život, který byl upírán svobodomyslnému Španělsku. Jeho občanské postoje měly právě to, co postrádá současná politická elita naší společnosti. On, na rozdíl od jiných, káže i pije víno. Je občanem Evropy a jeho postoje jsou evropské. Tak nějak si představuji ony původní socialisty, kteří byli ochotni zbavit se majetku ve prospěch potřebných. Internacionalisty, kteří internacionálu nejen uměli zazpívat, ale podle ní se i chovali. Občanská válka ve Španělsku se stává zrcadlem demokratických postojů, komunistů jako autor „La corridy“ Zdeněk Přibyl. Svět se mění a žádná říše tu není na věky. Kniha Zdeňka Přibyla „La corrida“ je toho příkladem.
Žádné komentáře:
Okomentovat