sobota 12. února 2011

Dokolečka dokola

„Šuby duby, kůzlátka!“ Že by zkusili a vyšel vám, starý, dobrý trik, jak dostat vlka do domu? K masu? Stará obehraná písnička reklamních agentur snažících se přesvědčit spotřebitele, že v reklamě není nic nemožného. O to totiž jde, aby kůzlátka mezi námi otevřela inzerentům vrátka. Poštovní schránky – jsou klíčkem od našich srdcí, cestou k našim peněženkám, správné souřadnice ke kontům. To máte jako ti, co pluli ztracení na kře ledové a bankéř jednomu zavolal, že má pro něho výhodnou investici v mrazírenském průmyslu… No, aspoň mu zachránil život.
Ač nebruslím a netelefonuji, má novinová schránka obcuje se všemi, co tohle dělají. Pozvání do klubu je na křídovém papíře a je famózní. Velký formát zvoucí na fotbalové zápasy, forma vizitky – chránící tvé intimní choroby. Dvojlist, čtyřlist, šestistránka. Na Vánoce, na prázdniny. Se zárukou mistra světa, rekordmana, primáře, lékaře, čaroděje, chiropraktika, věštce… Na půl týdne sleva od druhé poloviny. Tři za dva i velké, slevy pro rodiny, za psa, pro seniory, pohrajme si s našimi dětmi. Máte naší legitimaci, body, hvězdičky. Soutěžte s námi. Kupujte, oslavujte. Jsme na trhu 10 let, 20 let… Není úniku. Bonusy, slevy pro plešaté, s modrýma očima, velké, malé balení, s odvozem domů i na chaty. Cestujte s námi, když ne, tak aspoň litr benzínu levněji, máme všechno a za polovic. Co nemáte, dodáme, seženeme, objednáme. Není, co by nás mohlo zastavit. Máme vaši adresu, číslo bot, telefon, víme, kdy jste se narodil, koho jste volil, kdy jste se podvolili… Číslo bot i značky vody po holení. Co si o vás myslí vaše děti, co vám zapomněly dát k Vánocům, co chtěly a na co neměly k narozeninám.
To vše začalo nevinně adresou, nahlédnutím kukátkem za dveře bytu. Co schází ke štěstí, vyřeší půjčka. Šuby duby kůzlátka, co bude k večeři? Pánvička plná kůzlečího s jarní karotkou a hráškem. Že neotevřete, nevadí. Máme připraveny mezikontinentální systémy. Nejezděte k nám, my přiletíme. Sfoukneme to s pojistkou na oheň, povodeň a větry. Vůbec, budete žít věčně, musíte. Musíte ovšem i pracovat a splácet. Vyjdeme vám vstříc, mohou za vás, až umřete, splácet vaše děti, vaši vnuci. Proč ne? Mají-li dveře u bytu, uslyší jednou známý hlas: „Šuby duby kůzlátka, otevřete…“

Žádné komentáře: