sobota 12. února 2011

Holubi, holubi, holubi

Vídáte je všude, hlavně ve městě, tam, kde se vše hází do jednoho pytle a kde se jim říká létající potkani. Můj tchán byl holubář, a protože jsem měl nebožku opravdu rád, měl jsem rád i jeho holuby. Byli dobří. Vyhrávali závody a Věrka, dej jí pánbůh věčnou slávu, mu počítala časy doletů. Holuby, slepice, králíci, kočky, psi, prase, to byl prosím kolorit mého mládí na vesnici zvané Machnín. Reichlovy a Jílkovy včely, Fugrovy koně, kráva paní Bouškové …
Prima holuby měl v Nové Čtvrti i Paleček. Pěstovat holuby byl asi docela kumšt, rozhodně jsem si na to netroufl. Měl jsem problém, jak říkal děda Němeček i s „králici“. Králíci mně fakt trápili, protože občas se mezi nimi objevili „lidojedi“. To jako, že samice pozřela své děti. Můj otec, rovněž „nezaujatý přírodovědec“ to vždy okomentoval Velkou francouzskou revolucí, která také požírala své děti, což mě, jako mladého pěstitele a chovatele, fakt povzbudilo. Takový holt byl můj táta. Na rozdíl od matky mi nikdy nedal pár facek a tím si mě v těch letech puberty silně naklonil.
Vraťme se však k onomu letectvu padesátých let minulého století. Na sever od opravdového letiště v Liberci – Růžodole, pan Paleček a tchán Němeček spolu soutěžili a nad obcí se proháněly dva mraky holubů. (Holubi se dají také jíst. Jsou malí a vejdou se na větší polévkovou lžíci. Nic moc, lepší jsou živí). Na dolní končetině (horní nemají) měly kroužky a na nich texty. Nic z bible, ale v dobách chmurných a jiných byly prostřednictvím zpráv na tělech holubů doručovány zprávy. (Například obležená Paříž, pevnost Přemyšl).
O slavných i méně slavných bitvách byly světu podány zprávy pod holubími křídly. Holubi si zadali se všemi válečnými stranami. Měl jsem v ruce téměř důkaz. Kroužek z nohy holubí s textem „ČS 23 V – 1. Všechny číslice byly psány nad sebou a „ležatě. No a začal shon. Píše mi Skorzenny, Lawrence z Arábie, doktor Sorge, Mata Hari, Moravcovi hoši z Anglie? Kabalisti, sionisti, komunisti, trockisti…? Dalo to práci, ale vyluštil jsem to pomocí orientační příručky z roku 1934, str. 98 a zákona o poštovních holubech ze dne 20. 12. 1928. Ten první praví, že značky mého holuba znamenají, že se jednalo o holuba ve vojenské činné službě, který zahynul. Doslovný překlad textu kroužku zněl: Jsem holubí voják ve službě, nic nepřekládej a odevzdej mé tělo a kroužek z mé nohy na četnické stanici nebo na obecním úřadě. A to bez meškání. Jsem Čechoslovák, dvě čísla nad sebou znamenají identitu (mé krycí jméno), ležatá čísla značí číslo vojenského holubníku, poslední číslo je mé číslo na hřadu, odkud vzlétám.
Místo epilogu: Každý jsme svědky hrdinských skutků, o to větších, že pokud je spáchají malí, stydím se za svou výšku… Ať jim vítr dál fouká do peří.

Žádné komentáře: