sobota 5. února 2011

Koza a vesnice, to patřilo k sobě…

Babička v Loučné na Hrádecku měla na záchodě staré hospody kde bydlela v podnájmu, kozu. Denně ji dojila, mléko pila a dávala ho i klukům. Koza byla jako zvon, silná, zdravá. O tom, že se jí dobře vedlo, svědčila i dojivost. Žila si vlastně velmi spokojeně, ve svém. Zabrala pro sebe celý záchodový předpokoj, dříve naši kuřárnu, s nezbytnou stěnou natřenou dehtem se žlábkem pro odtok. Ano, babiččina koza měla celodenní hotelový komfort, snad i větší, než babička na svém záchodku, odkud se dívala na velké barvotiskové obrázky lvů, velbloudů a palem na dveřích svého WC. K těm obrázkům. Byly překrásné, lakované a oficiálně sloužily naším exportérům světoznámého textilu jako reklamy vkládané do jednotlivých kusů balených v průhledném celofánu. Fine export via Panama…
Byla to zajímavá doba. Svět se změnil jednou pro vždy, když strýček přestavěl babiččin suchý záchod i kozí pisoár, na budoár, moderní toaletu. První z těch dvou umřela, koza byla snědena, kozí kosti zdobí ráj. Králíci už taky v rytmu tanga nedupou. Slepice skončily, nenesly. Holubi kamsi odlétli a někomu tolik vadili, že zařídil, aby se nevrátili, včely se nakazily…. Pes a kočka to vše ve zdraví přečkali a přečkala i vesnice. I když tam, kde bylo něco ze dřeva, stojí dnes betonové garáže. Krávu a koně nepotkáš, svině nikdo už nekrmí. Co je to pluh, radlice, už děti na vesnici nevědí. Chytré hlídací husy nevidíš, zrovna tak, jako tetu kachnu. Všichni tu mají vydlážděný dvorek.
Už je to dávno, co umřela stará paní Boušková, co uměla zapřáhnout krávu do vozu a frčela s ní po Machníně. Dnes, před i za jejím domem, stojí penzion. Kostelní hodiny stojí od doby, co je naposledy natáhl můj otec. Už tam snad namontovali elektřinu, ale proud je moc drahý… Ulice jsou přísně vyasfaltované do černa. Žádný plot kolem domů na vesnici už není z latěk. Jsou z drátu, často je bužírovaný. Místní rozhlas už nehraje Plují lodě do Triany a nebudí domorodce v sobotu v sedm hodin ráno, aby vstali, vzali lopatu a krumpáče a šli na brigádudo školky, kina, na koupaliště, na hřiště, machnínskou autobusovou zastávku nebo do průvodu s lampióny či na První máj do Chrastavy.
Naše vesnice přestaly být těmi klasickými českými vesnicemi. Němci ze Saska dosud, když něčemu nerozumí, říkají: To je pro nás česká vesnice. U nás se říká: To je pro mne španělská vesnice. Bůhví, co říkají v podobné situaci Španělé. V Evropě 21. století jsme si tak říkajíc všichni rovni. Není mnoho velkých rozdílů, v Evropské unii. Máme stejné solární panely, splachovací záchody, čističky vody, špekáčky, koblihy, rovné okurky a červené mrkvičky….
Egon Wiener

Žádné komentáře: