sobota 26. února 2011

Maturitní ples

Líbily se mi oba dva. Víc dětí letos k maturitě nepustím. Je dobře, že si obě vybraly jinou školu. I tím se jejich plesy lišily. Na jedné škole bylo podmínkou neopít se do 10 večer, na druhé neprovokovat ředitele při zahajovacím projevu. Čím motivovat příští generace lodních kapitánů, generálů, absolventů vysokých škol, kteří nenajdou uplatnění ve svém oboru. A ples? Asi klasika, stejná jako posledních třicet let… Oni zahleděni jeden do druhého, my ostatní – návštěvníci z blízké srubové ohrady, jimž šéfuje klopýtající jelen a škobrtající jitřenka… Ano, dnešní mládež nikdo nemusí učit sebevědomí. Jim šumí moře u kotníků a lehký vánek z hor čeří jejich vlas. To jsou naše děti, maturanti roku 2011.
Moc mě baví, když pak před volbami politici přijdou s tím, aby jim mladí něco ukázali. Pak jsme svědky toho, že to není problém a latentní se stává akutním. Hle, je tu příkop, demilitarizovaná zóna dvou až tří generací, měřená tím, za co ti druzí utrácí. Žádná hra na férovku. Tou zónou se kopou tunely, převádí se jednotlivci – disidenti. Opět se ozvou média a něco pustí do světa. Klip o babičce, jak za ní mladí pojedou a tentokrát ne pro důchod je prostě světový…
Ani dříve plesy nebyly o ničem jiném, než o tom, kdo to zaplatí. V domě, kde se krade a zadávají exkluzivní zakázky, musí být i studenti ostražití. A tak jsem si koupil lístky do tomboly. Asi za dvě stovky a vyhrál jsem hezké suvenýry. Jinak klasika, pivo Radegast, nealko po čtyřiceti korunách.
Pak přišlo šermování svítícím mečem Excalibrem, šerpování a drsný zpěv na jevišti. Rodiče, prarodiče, milenci a milenky, vědomi si toho, kolik uhodilo, počítali, kalkulovali, fabulovali a pábili věci příští, ty, které přijdou záhy. Maturitou život nekončí.
Pro rámus a řev vycházejí ze sálu, nebylo možné myšlenky překout na slova a činy a tak se hlavami přítomných honily kdejaké vidiny. Zbývalo jen kroutit hlavou, zvedat obočí a být vtažen do děje tou křepčící masou krátkých sukní, bohatých rób, někdy až vynikajícně sladěných kompozic – vlasy, make-up, šaty, doplňky. (Té zrzce to opravdu slušelo, a ty šaty byly z Polska. Zeptat jsem se musel. Co bych to byl za mužského…)
Maturitní ples má být něco výjimečného. Vše na světě se opakuje, jen tenhle ples je jediný.

Žádné komentáře: