Pominu-li toho, co mě štípnul, výběr se podstatně zúžil. Vladimír a Valtr. Oba jsem poznal, oba jsem poznal osobně. S prvním jsem si tykal, druhý měl blíž k Fidelu Castrovi a k Che Guevarovi.
Vladimír Komárek od Semil pobýval v oblasti, kde žiji a kde jej znali mnozí z těch, co celý život něco hledali. To něco, ve vztahu k Vladimírovi, bylo, mít co namaloval. Já začal sbírat jeho grafiku v polovině šedesátých let minulého století u známého v „Díle“, v prodejně umělců. Popravdě jsem netušil, co kupuji, ale 600 Kč za Komárka jsem byl ochoten dát, i když jsem byl student a měl jsem před vojnou. Komárkův olej mám na stěně i dnes.
Vladimír Komárek byl svéráz. Mám jeho sociální grafiky, pozvánky na konference semilských komunistů zrovna tak, jako grafický list, hold dělníkům varnsdorfské stávky. Mám jeho grafiku věnovanou náboženským tématům, knižní ilustrace, jeho okna, sklenice, dveře, ptactvo nebeské. Stýkat jsme se začali na začátku sedmdesátých let. Jeho pocity, že neumí malovat, jej pronásledovaly stále a já se nechtěně stal jedním z těch, co jej přesvědčovali, že malovat umí. Josef Hýsek mi kdysi daroval skicář črt ze společné cesty libereckých umělců do Francie. Dostal jej od Vladimíra. Ten, nespokojen s obsahem, nevěděl, co s ním a tak ještě v autobuse změnil majitele.
Malíř Vladimír Komárek patřil k těm pilnějším malířům. Byly uspořádány stovky výstav jeho prací, obrazy se staly módními a autor byl stále víc a víc zván politiky do jejich soukromí, stal se hrdinou rautů, večírků, televizních besed a soutěží. Kdejaký režimní prominent se chtěl pochlubit jeho obrázkem, jeho prací. Ohromen zájmem, neuměl říci ne a tak jsme se dozvídali, jak se těší do krematoria, co, kde a jakou lumpárnu udělal komunistům, které z duše neměl nikdy rád. Jeho snící postavy a naivní pojetí kompozice se staly měřítkem uměleckého odboje proti komunistům. Nemělo cenu cokoliv korigovat, stal se nepostradatelným. Prezident, Lucie Bílá, premiér, mistři světa – ti všichni se chlubí: „Máme doma Komárka“. Holubice, jedna vedle druhé, jako v padesátých letech ta Picassova, co obletěla svět. Žel, ta Komárkova komerční holubice s ní nemá nic společného.
Žádné komentáře:
Okomentovat