neděle 20. března 2011

I kolo je součást jara

Bylo, nebylo, jaro jak má být. Úderem páté nebo deváté byly 2 stupně pod nulou a s tím se nedalo nic dělat. Sluneční den sliboval celodenní mráz. O jaru si u nás v březnu nechejme jenom zdát. Ano, tak většinou končí dobrá předsevzetí. Měla to být premiéra dvou nových kol od Kerdy. Nakonec jsme kola přece jen nacpali zadními dveřmi do auta. Přilby té nejlepší kvality jsem svěřil Janě v domnění, že na hlavu tu je ona a nic nám nebránilo odjet autem s koly v kufru někam, kde nemrzne a kde je rovina. (Přece je nebudeme zkoušet na Ještědu). Verze kolečka kolem Žitavy padla, neboť se muselo na krematorium zapálit svíčku, potom se jelo na oběd, pro noviny, koupit rukavice na kolo, a protože stále mrzlo, navrhl jsem trasu B, tzv. poobědové kolečko.
Auto zůstane stát u nádraží ČD Chrastava – Andělská Hora a trasa „kolmo“ povede přes Andělskohorskou elektrárnu pod Hamrštejn do údolí Svatého Kryštofa (původní název) a odtud zavřenou chrastavskou cestou zpět k autu. Svatá prostoto! Nic není v Čechách jednoduché a ani tato jednoduchá verze neměla podporu napříč sněmovnou.
Už dojezd k budově andělohorské zastávce českých a německých drah věštil možné nebezpečí. Postávalo tam starší auto s přívěsem a kolem 5 sběračů kovů z Jičínska, soudě podle značky auta. Chlapci měli plno dotazů, kde že by tu byl zbytečný a volný kov. Což nepřispělo k naší úplné pohodě a trochu zpochybnilo plán, skočit na kola, udělat si kolečko a vrátit se k autu. Jsem životní optimista a mám kluky z jižního Slovenska rád, se spoustou jsem sloužil dva roky v armádě k její plné spokojenosti. Ani tady mě instinkt nezklamal.
Žel, děj nedělní komedie se měl ubírat jinudy, než po zvolené trase B. Kola byla vyložena z útrob auta a bylo na nás, jak si pošlapeme. Scházelo jenom dát si na hlavu cyklistické přilby. Jednoduchý úkon se však ukázal neproveditelným, neboť druhá část z naší dvojice v domnění, že jí dávám igelitový pytel s odpady, je odhodila do kontejneru před domem. Ano, přátelé dobrého oběda, televizních seriálů a starých němých filmů. Ano, tak končí předsevzetí udělat čertu dobře. Bylo však krátce po poledni a oba jsme tvrdohlaví…
Kdo z vás nás viděl, musel si myslet, že sleduje záběr ze zrychleného filmu, který se změnil na grotesku a akční film. Kola jsme zadními dveřmi naložili zpět a ujížděli co nejrychleji zpátky do Liberce zasoutěžit si s bezdomovci, kdo bude v prohlídce kontejneru rychlejší. Už při odjezdu z Andělské Hory se s námi smutně loučili jičínští sběratelé kovů. Nepořídili.
V Liberci jsme byli cobydup. V Oldřichově ulici jsem odvážným výsadkem z jedoucího vozu obklíčil dva, co už začali s prohlídkou kontejnerů a zaútočil na ně zhurta dotazem, zda už byli u „našeho“ kontejneru. Uchlácholili mne prohlášením, že ještě ne, ale ať se nebojím, že už jdou, už jdou. Ač bez praxe byl jsem rychlejší a vyhrábl dvě nové přilby z kontejneru, jako by tam na mne čekaly.
Co následovalo? Zvítězila trasa C - přes Machnín, rezervací Hamrštejn dolů, k údolí na křižovatku a podle vody do Andělské Hory. Nasedli jsme na kola, pevně fixovali přilby a vyrazili. Nejdříve po ještě zledovatělé cestě, pak ve sluníčku kolem stanice Českých drah, doleva kolmo zpět na „údolí“. Pak prudce z kopce, rovnou dolů k autu, kola zpět dozadu do kufru, my dva dopředu, a protože se mi zdálo, že tenhle den potřebuje řádně zakončit, jeli jsme ještě do Žitavy nakoupit něco na zub.
Den jako stehýnko od kuřátka, s vlašským salátem, zapit mdle sladkým banánovým džusem, co schází ke štěstí? Začal jsem programově hubnout, čehož jste si doufám všimli… Děkuji.

Žádné komentáře: