čtvrtek 5. května 2011

Bezbariérový svět

Strýc se vyučil zámečníkem v sousední Žitavě. Chtěl dál, do přístavů na sever země. Žel Hitler to plánoval s naší rodinou a s rodinami dalších milionů lidí jinak. Nakonec byl strýček rád, že stavěl pohraniční řopíky. Pak odtud, co nejrychleji, do Rumunska a Bosporem do Haify. Pár posledních kilometrů plaval mořem, aby skončil v rukou Angličanů. Navlékl jejich uniformu a bojoval s Němci celou světovou válku. Medailí si přinesl v roce 1945 do Liberce plnou levou stranu vojenského saka.
Sen o lodích ho neopustil. Čeština mu stále dělala potíže, ostatní jazyky ne. Naučil se jich celkem osm. A víte, jak skončil? Jako šéf inženýr národní izraelské námořní společnosti – v hodnosti srovnatelné s hodností viceadmirála. Ještě když se plavil po všech mořích světa v padesátých a šedesátých letech, posílal mi z přístavů pohlednice. Největší radost mi vždy udělal, když napsal, že potkal jednu z asi deseti Československých zaoceánských lodí. A že se s posádkou pozdravil…
Nikdy nezapomněl, že jeho vlastí byla i Česká republika. Vše české, a hlavně z Liberce, mu udělalo radost. Kolik takových našich spoluobčanů rozesetých do světa dálek skončilo díky své píli, štěstí a třeba jen shodou náhod v čele svého oboru. Vypracovali se z těch nejnuznějších poměrů do čela těch nejrůznějších institucí, povolání.
Mnoho našich spoluobčanů muselo opustit své Liberecko, Jablonecko, když se oni sami nebo jejich rodiče aktivně podíleli na rozbití Československa v letech 1935 – 1945. Jako němečtí nacionalisté se podíleli na programovém vyhnání Čechů a Židů z pohraničí, na jejich fyzické likvidaci a ztratili morální právo na návrat. Přesto ani oni nezapomněli na svou zemi, kde se narodili a kterou zradili, když její část – Sudety, připojili v letech 1938 – 1945 k Německé říši.
Je na příštích generacích, zda jim odpustí. Zda jejich děti, které dosáhly úspěchu, budou zařazeni mezi ty naše v bezbariérový svět. Nacionalismus v podobě rasové nenávisti nepatří do 21. století, ať je německý nebo český. Buďme opatrní. Leckdo zapomíná dřív, než musí…

Žádné komentáře: