Kapelník, Liberečák, jedna z osobností, na kterou se nezapomíná… S hudbou si začal doma, ve studentské kapele v Hradci Králové ještě za protektorátu. Pak přišlo osvobození a Láďa byl v Liberci natrvalo a hledal muzikanty - Barešův taneční orchestr je na světě. Plný nadšenců podobných svému kapelníkovi. Taneční hudbu uměli.
Taneční orchestr Ládi Bareše hrál desítky let nejen pro nás, ale i pro návštěvníky LVT, na různých přehlídkách, soutěžích po celém světě. Representoval město pod Ještědem, všude tam, kde se město chtělo pochlubit něčím, co vysoce překračovalo průměr. A to Láďa pracoval v občanském povolání jako vedoucí programového oddělení Paku kultury a oddechu v Lidových sadech. Znali jej i ti nešťastníci, kteří chodili do tanečních, kterým ani jeho hudba nepomohla naučit se tancovat.
S Láďou byla legrace pokaždé, ať pomáhal paní prodávat gramofonové desky v Pražské ulici nebo na sklonku života hlídal na vrátnici PKO. Byl opravdovou studnicí vzpomínek na různé ty týpky, papaláše, zbohatlíky a funkcionáře, které vídával z pódia. A nebyla to vždy snadná podívaná v letech, kdy docházelo k omezování svobodného výběru skladeb.
Koncem šedesátých let, Láďa investoval do proluky mezi domy v ulici 5. Května a přes noc tu vyrůstá krytá zábavní plocha, později klub mládeže Plamen. Překonává zdravotní problémy, miluje ženy, znovu se žení a užívá si života plnými doušky. Pracuje o něco víc, než ostatní a práci dělá s příslovečným entuziasmem, až do své smrti.
Láďo Bareši, kapelníku s motýlkem pod krkem, patříš mezi ty, kteří po II. světové válce své město, ale i sebe proslavili. Tam, kam patří pánové, ředitelé botanické, zoologické zahrady, ředitelé Textilany, stavitelé Ještědu, šéfové Severáčku, Ještědu, rektoři VŠST, sportovci, herci a mnozí další, kterým chci poděkovat i formou svých fejetónků.
Žádné komentáře:
Okomentovat