pondělí 6. června 2011

Průvodcem na zámku

Brigáda jako brigáda, ale studenti gymnázia si moc vybírat nemohli. Naučit se text, vše od 13. století až do roku 1945, kdy bývalá šlechta končila. Tedy aspoň ta, co kolaborovala s Němci. Když mi v agentuře doporučili Frýdlant, nebylo proč hledat něco jiného. Byl duben a já jako návštěvník si uvědomoval, že do tří měsíců budu průvodcem já. Nevím, jak dnes, ale tenkrát nebylo připravit se na zkoušky moc jednoduché a snadné. Naučit se text znamenalo, mít jej stále u sebe, a třeba v těch nejkurióznějších případech. Na WC, v tramvaji, v čekárně u doktora. Znát lechtivé podrobnosti ze života zhýralých aristokratů pánů z Dubé, Valdštejnů, Gallasů i Clammů.
A znovu čtyřikrát jako řadový návštěvník. Sledovat dikci a vše, co a jak dělá profesionální průvodce, pak zkoušky před hlavní průvodkyní a po nich průvodcovské klíče… Stálé zamykání, odmykání a zamykání. Výpravy od pionýrů až po slavné, hloupé, přechytralé, slušné, špatně slyšící, ty, co na všechno reagují skepticky až po ty, kterým se zámek i s průvodcem líbí. Cizinci, i ti, co vám cestou málem umřou až po ty, co tipují budoucí krádež. Všichni si zaplatili a průvodce to musí zvládnout.
Někde mají i pantofle a leští jimi podlahy. No co, jinde se ještě leští kliky (obvyklý bonmot na zámcích s pantoflem). Šéfka sedí v kase a nic ji neujde. Je se mnou spokojená. Mám vyhráno? Ve Frýdlantě v Čechách vše rozhodující procházelo domečkem, kde prodávala vstupenky manželka kastelána. Ale o tom je celý svět. Nejkurióznější byly magnetofony na prsou brigádníků. Brigádník pouze ukazujícím prstem doprovázel cizojazyčný text linoucí se mu z krabičky na prsou. Jasně nejhorší, co mohlo být, byli všeznalci, kteří se snažili zviditelnit před ostatními. Hrůza a děs. Podle vždy a všude platné zásady „zákazník má vždy pravdu“, jsem slyšel fantasmagorie překračující nebeské výše.
Většinou nás bylo 9 studentů brigádníků. Nedělali jsme průvodce jen za peníze. Většina z nás našla právě v této práci budoucího a celoživotního koníčka. Lék na nudu, jak se dnes trefně říká – „kudy z nudy“.

Žádné komentáře: