Nevím, kam jezdívali žáci národních škol z jižních Čech, ale naše školní výlety dětí z Liberecka a Jablonecka mířily do krásného a bohatého okolí. Nespočet hradů, zámků a přírodních scenérií. Bylo až těžkou volbou, kam jet. A ty báječné ceny v desetikorunách! Jistě, psala se padesátá léta už po měně, ale SRPŠ platilo ještě za bohatého příbuzného a tak každý mohl na výlet jet.
Ty nádherné jednodenní výlety! Na nohách pionýrky nebo kecky, každý s něčím přes rameno, což pro nás, děti z pohraničí krátce po válce znamenalo, že to byly různé pytlíky přes rameno, co ještě používali třeba vojáci Wehrmachtu, různé sáčky od plynových masek atp… Co v nich bylo? Kapesník, kudla rybička, chleba s máslem a řízkem, skládací hrnek na vodu (PET lahve ještě nebyly), šumáky, kousek čokolády a vajíčka natvrdo. A malá peněženka s částkou od 10 do 30 korun. Něco na psaní pohlednic. No a spousta kinedrilu proti zvracení, černého uhlí na průjem, toaletní papír.
Kam se jezdilo? Na prvním místě bylo letiště Praha – Ruzyň. Na terase letiště jsme pozorovali stará motorová letadla, ale i první proudová „tučka“. ZOO Praha, Karlův most, orloj, Pražský Hrad, Prašná brána, Zlatá ulička, to byla zlatá Praha. Školní výlety do Rovenska, na Trosky, na Humprecht, do Prachovských skal, na Kost, Frýdlant v Čechách, Sychrov, Lemberk, Českosaské Švýcarsko, varhany u Kamenického Šenova, vykoupat se cestou do Jizerek na Souši, Lázně Libverda. Na Ještěd. V sedmičce jsme jeli na dva dny do jižních Čech, Hluboká. Schwarzenberská hrobka, rybníky, České Budějovice. Co víc si přát?
Školní výlety byly úžasné. Nikdy jsme neměli žádný větší malér až na pár pochytaných kuřáků, nějaké to pivo a čekání na opozdilce. Vše se řešilo na místě, domluvou. O poznání horší to bylo s výlety v osmé a deváté třídě, ale přeci se jezdilo. Jižní Čechy, jižní Morava, Krkonoše, východní Čechy.
Samostatnou kapitolou bylo gymnázium Liberci, tehdy ještě střední všeobecně vzdělávací škola. To už se nejezdilo vůbec. Já na tuhle povedenou školu přišel v roce 1962 a vzpomínám na ni ve zlém. Především kvůli takovým, jako byl můj učitel literatury, pan Říha a další. Škola měla v čele ředitele, nějakého učitele Pavlíka a ten zakázal školní výlety. Hlavně ty přes noc, aby prý učitelský doprovod opačného ohlaví neměl mezi sebou sexuální poměr.
Zákaz byl údajně vydán od té doby, co jel jeden takový školní výlet zkontrolovat a malér byl na světě. Kontrolovaná „profesorka“ přišla do jiného stavu, ke změně jména a stala se z ní paní profesorka Pavlíková. Nevím, zda je to jen legenda, ale v době „pavlíkování“ na téhle škole se přes noc opravdu nejezdilo nikam a tak zůstalo při tom, že tohle je ta Pavlíková, kvůli které jsme seděli doma. Pokud to bylo jinak, pak se omlouvám jak paní profesorce, tak tomu nafoukanému paňákovi, řediteli školy, kterému jsem nestál ani za opětovaný pozdrav – dobrý den soudruhu řediteli…
Žádné komentáře:
Okomentovat