Asi se nebudu lišit od průměru. Jsem naivní, závislý a nepoučitelný. Mám postavu Falstaffa a trochu víc, než bych chtěl, mě to trápí. Jak shodit? Jsou reklamy, kterých se bojím: na půjčky a lepší postavu. Nepůjčuji si ze zásady, a taky proto, že nemám na splátky. Tloustnu po vodě i po endiaronu, který tou vodou zapíjím. Říkám si: Neblbni, jsi po tátovi, každý prostě schody neudejchá, zpomalíš. Zákeřné reklamy ovšem útočí i na jeptišku, která se po nich oholí a mnich si podle nich půjčí na ledničku, šéf na prsten pro přítele..
A já? Proč musím trpět a poslouchat chytráky:“Hele, tobě se daří, neztloustl jsi náhodou od posledně?“ Co mám na to říct? „Troubo, podívej se na sebe! Boty máš špinavý, vlasy umaštěný a co vím, s manželkou už rok nespíš?“ Mám pokračovat? Ne. Nemusím, Nikdo není dokonalý a ani Old Spice to nespraví.
Co dělat? I mě se zeptal děda Dostojevský. Jsem stále pod tlakem a chutná mi. Snedl bych vola, jak jsem při chuti. Jak rád bych byl koněm, co na něm do boje jezdil Baron Prášil. Co do koně nalil, na druhé straně z koně vyteklo...
Jak praví klasik, asi to bude tím oteplováním. Každý kolem mne si půjčuje nebo něco splácí, kupuje si a vesele utrácí. Jen já s tím bojuji a reklamám nevěřím. Až teď, žel však ne poprvé, si velký fabulátor dopřál a zapomněl, že každého po hraběcím způsobu varoval.
Byvše přilákán luzným zpěvem, jako dirigent Kulínský, nezdržel jsem se styku. Zvedl jsem telefon a proti svému zvyku jsem TAM zavolal. A děly se věci!
Dáma na druhém konci linky pomoci pro lidi jako já mi řekla, zda pro ni mám zhruba čtyřicet minut času. Čas a hlad mám. I v noci. Moc toho nenaspím. Dáma byla očividně ráda, že mi může s obezitou pomoci. Už v prvních deseti minutách jsem se dozvěděl to hlavní, podstatný: musím omezit přísun jídel. To jsem netušil! Pomalu kousat, sousta promísit se slinami a pomalu, pomalu posunovat jazykem, dozadu, do jícnu, až gravitací samo sklouzne do žaludku...
Tady někde jsem ji přerušil. Rozpálila mně, bylo to hrozně sexy. Mám to rád horké, zvlášť polévky s masovými knedlíčky a tak jsem jí skočil do řeči a zeptal se, zda je z Liberce, že je mi její hlas nějak povědomý. Nebyla. Chtěl jsem ji pozvat na oběd, že by mi to tam dovyprávěla. Škoda. Neřekla mi odkud je, nesměla. Zato na jiný dotaz, zda je tahle sexy služba zpoplatněna, odpověděla hned. Drazí čtenáři, odpovědi jsou jen dvě možné a asi vás nepřekvapím. Ta láska, ten cit byl jenom hraný. Služba, poslání oné firmy bylo na bázi komerční.
Bylo mi líto sama sebe. Penzista a tak naivní! Už jsem si myslel, že jsem ho našel (recept na zhubnutí) a najednou jsem si připadal jako starej Göethe, kterého oblbly řeči mladé baronky Ulriky. Zhrzen stařeckým vzplanutím jsem té slečně na druhé straně aparátu vmetl do ucha: „To jsem měl vědět, že je to za prachy!“ Dáma jen přitakala sdělením, že mne připravila o 250,- Kč a abych jí poslal ty peníze sofort a jako variabilní symbol uvedl své rodné číslo...
Když jsem to nakonec všechno zvážil, byl to hovor za dvě a půl kila vepřového, takže nakonec jsem zhubnul právě o tolik. A tak se ptám sám sebe, není-li právě tohle ta cesta ke zhubnutí, k dosažení cíle. O peníze přitom přijdete samosebou. Takhle to na světě chodí. Nic není zadarmo.
Žádné komentáře:
Okomentovat