Naše čokoláda prapodivné chuti a divného složení byla hutnější a vydržela o hodně déle, než ta, která se rozdělovala, když přišel balíček od příbuzných z Londýna. Ani krabička s cigaretami s obrázkem velblouda nelákala svým barevným obalem tak, jako ta pravá švýcarská hořká čokoláda, která se stala snem hned vedle amerických žvýkaček.
Naše čokoláda chutnala proti té švýcarské jako hrubě mletá káva se strouhaným mýdlem. Byla to směs dokonalá pro raketový pohon sovětských družic.
Vraťme se zpět k té prazvláštní hmotě balené do praskajícího staniolu, pochutině ze země, kde se buď mluví švýcarsky, nebo velkobritánsky. Staniol, který se v proužcích spouštěl z letadel, aby zmátl nepřítele, měl chránit buržoazní království od nezletilců, co by raději čokoládku, než sto hesel a vyprodaný cirkus…
Ta chuť, když se vám čokoláda v ploše rozprostřela na horním patře v puse! Za ni bych si nechal pálit nohy v poloze Jany z Arku přivázané ke kůlu a kolem rozložit stohy hořící slámy.
Občas přijížděla z Hrádku babička. Vystoupila u nás v Machníně a v kabelce pro mě přivezla italskou směs z nádražního kiosku v Hrádku. Želé, oříšky a rozinky polité čokoládou. Nebyla to čokoláda ve stříbrném staniolu, ale chutnalo mi to taky moc. Babička z Hrádku vystihla za co si získat duši dítěte.
Milé děti, to nebyla pohádka. Ale běžte se rychle umýt, vyčůrat a spát. Ta doba už je dávno pryč. Tam, kde byla dřevěná ohrada stojí Interspar a v něm milióny tabulek čokolády. Kupují si je zlobivé, otylé malé děti. Mají dost peněz a rodiče, co jim koupí vše, co jim na očích vidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat