sobota 8. října 2011

Italsky rychle a plynně

Jen těžko si ji spletete s japonštinou. Je zpěvná, libozvučná a s Italem se hodí do šatníku. Je elegantní, cnostná, plná Dekameronu, zpěvu a manželského křiku. Jiná řeč snad ani pro Itala možná není. Avanti popolo!
Solo italiano jsem slyšel všude, když jsem německy oslovil obsluhu. V parku před hernou v San Remu, tak jako na Etně. Na gymnáziu v Jeronýmově ulici učil volitelnou italštinu a taky latinu profesor Bahník. Už jsem o něm psal, překládal rovněž antickou literaturu.
Když slyším italštinu, vybavím si predátora Musoliniho, jak ji v puse převaluje, jak se při projevech kření a vyvaluje oči. Italština je úžasně zpěvná řeč. Však taky to byla obcovací řeč mezi matkami a malými italskými génii. Jak asi mluvili s mámou doma Marco Polo, Petrarka, Lucrezia Borgia? Je taky pravda, že všechny cesty vedou do Říma. V téhle bohumilé řeči si přivolal koně kdekterý kondotiér, stavitel šikmé věže v Pise, Francesko Leopardi, Paganini, Arturo Toscanini, nebo Galileo Galilei. Doma se z malérů italsky vymlouval malý Machiavelli, který pak jako velký radil lidem na úřadech i na tržištích, jak se vymluvit třeba i z oprátky na krku.
Italsky obcoval lamač dívčích srdcí, manželských postelí a slibů věrnosti Giacomo Casanova, končící, coby Valdštejnův knihovník v Duchcově. Mluvil jí při výrobě houslí houslař v Cremoně, kameník, co otesával mramor v Caraře i chlapi, co dopluli do Ameriky: Amerigo Vespuci a Kryštof Kolumbus. Italsky se hájil Giordano Bruno domácí inkvizici. Italsky křičel na stavební dělníky Michelangelo Buonaroti.
V italštině zněly housle i zpěv velikánů Carusa, Pavarottiho. Italským sluncem zářila paleta i obrazy Caravaggia, italským žárem plála hranice velkého Savonaroly. Italsky se přel o honorář s objednavatelem Leonardo da Vinci. Ze severu na jih hleděla socha Davida. Zapomněl bych na La Scalu a velkého Verdiho. Svou stopu v italském povědomí zanechal František z Assisi, Garibaldi i král celé Itálie Viktor Emanuel II.
Svou stopu na italském poli zanechal i malý Napoleon, rakouský generál Radetzky s českými kořeny. A bude pravda i to, že pokud někde slyšíte za okny, dveřmi křik, nebo milostné sténání, pak to bude jistě italské manželství, přecházejí z lásky k nenávisti a z nenávisti v lásku, horké a žhavé jako slunce Kalábrie, jako mořský proud mezi italskou botou a Sicílií… Jako úžasné panoráma s pohledem na Neapolský záliv s ostrovem Capri a Vesuvem.
Itálie je a byla kolébkou naší kultury. Italští dělníci stavěli na svazích Ještědu tunely pro vlaky, uhelnou elektrárnu v Andělské Hoře u Chrastavy. Italština zní plynně a jsou jí plná ústa, plné dějiny válek i kultury. Dobrá jsou i italská vína, auta, pokrmy z ryb a již vzpomenutá zmrzlina.
Spatřit Neapol a zemřít! Italština je řečí malých dětí, mořské pěny, voňavých květin, dobrého jídla a především dobrých lidí. Viva italia!

Žádné komentáře: