Často teď slýchávám, že jsem zapšklý a umanutý, když hážu špínu na Poršeho, rodáka z Vratislavic. Že on nic, on byl jen konstruktér. Že je to uměle živená kauza, která nepřeje úspěšným a o mně vypovídá, že asi spím, když nevidím, že to dnes už nikoho nezajímá. Ano, řekl jsem, že to byl filuta, co se svezl na vlně národního socialismu. Rozumějte, že se vezl ve v teplém kupé nacistického vlaku do pekla, kam nacisti patří, beze zbytku. Člověk, který beze studu a svolení českého autora okopíroval jeho model a postavil podle něho svého brouka, nepřekvapil ani tím, že se rychle připojil k Hitlerovi a využil otrockou práci vězňů koncentračních táborů.
Co dodat? Nic. Ledaže, byste chtěli přepsat dějiny. Ale to vše tady už bylo. Nechme pana konstruktéra, rodáka spát. Většině je to jedno a těch pár, kteří vědí, nic nezmohou. Nikdo je stejně neposlouchá. Horší je, když takto přemýšlí novinář nebo ředitel musea…
To, co teď slýchávám, je vyjadřovaný odpor proti navrácení sochy Valdštejna před radnici ve Frýdlantu v Čechách. Že je to opovážlivost toho cizáka, lumpa a vraha vracet tam, odkud jej po válce právem revoluční gardy vykopaly. Asi se opět budu muset postavit proti proudu a hájit pravdu.
Valdštejn byl Čech jako poleno a poněmčili se až jeho pravnuci. Současní potomci, u nás už bez šlechtického predikátu, neumí česky a většina si přihřála svou polívčičku s Hitlerem a Henleinem. O ně však vůbec nejde. Velký Albrecht Valdštejn byl velmož jako třeba Vilém z Rožmberka. To byli pretendenti na královskou korunu, v Čechách, v Polsku, Sasku. A proč ne? Měli peníze, moc, byli podnikaví a vlivní.
Takový byl i Albrecht z Valdštejna. A že ke svým cílům použil metody změn politických stran? Nijak se nelišil od Přemyslovců, či jiné české šlechty. V podstatě nebyl jiný než ti, se kterými bojoval. Své lidi uměl ocenit, své majetky uchránit od válečné vřavy, hladu a nemocí. Dal jim práci. Co si mohli přát víc? Na svou dobu byl pokrokový, osvícený, pragmatik a nebyl jiný než naši současní politici. Řekl bych, že byl o hodně lepší, slušnější a čest mu rovněž nescházela.
A tak tu dnes stojí dva hodně si podobní páni Valdštejn a Porše. Pokud bych si měl vybrat, pak o hlavu vede starý Albrecht z české rodiny Valdštejnů. Porše si mohl vybrat, ale v koncentračním táboře by nemohl pomáhat na svět bojovému vozovému parku nacistických zbraní.
Albrecht Valdštejnů nijak netajil, že chtěl být českým králem. Já bych byl všemi deseti pro. Škoda, nevyšlo to. Tak aspoň dík za jeho pomník. Sluší mu to, a že jej Němci zneužívali ve prospěch národního socialismu? Museli odejít. Sochu Albrechta si s sebou nevzali. Socha se vrátila tam, kam patří. Do Frýdlantu v Čechách, na náměstí. A tvoje kosti, Valdštejne, ať odpočívají v pokoji.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat