neděle 20. listopadu 2011

Jedna paní povídala

Hrom ať do toho bací. V tu ránu, ať se propadnu, jestli nemluvím pravdu. Jedna paní povídala, co vám mám povídat. Milá, drahá, je to pravda, jak tady stojím. Nevěřím svým uším, je to pravda, pravdoucí. Ruku do ohně strčím. Co vám mám povídat, na vlastní oči jsem to viděla, jako vás tady. Nebudu s váma ztrácet čas, to je jak když hrách na zeď hází. Slepej to musí vidět. Krk na to dám. Na vlastní uši. Povídají to všichni. Nahoře huj a dole fuj. Jedna paní povídala, já u toho nebyla, ale mám to z první ruky. Bylo jich víc, nemůžu v noci spát. A tak sedím u okna a pozoruji.

Už to není, co to bejvalo, léta přibejvají, ale oči mi slouží. Zaplaťpánbůh. Ale už ani ta mouka, není co byla a lidi? Ksindl, nepozdraví a na rohožku, co vám mám povídat….

Čekám, až mi listonoška přinese důchod. Je to pár šprdlíků, sotva s tím vyjdu. Sedím pořád za tím oknem, co z toho života mám? Tuhle jsem viděla psa, takovej divnej byl. A potom se divíte, že někoho kousne. Kam ten svět spěje? Nic není co bejvávalo. Mýdlo bylo lepší, chleba do kafe bylo chutnější. Jo a deset deka salámu, to bylo salámu!

A naproti si koupili zase nový auto, kde na to berou, zloději? Von je doktor, pánbůví čeho a vona učitelka. Patří jim to. Tuhle je vykradli. Dělala jsem, že nic nevidím a potom jsem se měla na co dívat. Policajti, hasiči i sanitka tu byla. A já, že nic neviděla. Patří jim to. Jsou bohatí a já žiju z důchodu. Ať jsou při mně všichni svatí, tohle já umím, tohle já dovedu! Já nikomu nic neodpustím, budu tu pořád. Já nestárnu. Jmenuji se Závist a nic mě nezničí …

Žádné komentáře: