Už hezkých pár lidí se mě zeptalo, jestli náhodou nevím, jak to opravdu bylo na konci války v Textilaně. V tom závodě, který už není a přes jehož bývalý areál jezdí dnes tramvaje z Liberce do Jablonce nad Nisou. A protože nevím, zda žijí ještě pamětníci, je to už skoro sedmdesát let, musím se spolehnout na to, co zjistil Vladimír Ruda, okresní archivář, před víc jak třiceti lety rozhovorem s lidmi, kteří v Textilaně tehdy pracovali.
Konec války nebyl pro textilky lehký, nedostatek materiálu nutil výrobce zpracovávat především odpad z netradičních surovin a nejinak tomu bylo v Liberci. Naprostá většina zbytku výroby šla pro potřeby armády. Textilky se měnily na zbrojní závody, nebo na ty, co úzce spojené s touto výrobou zabezpečovaly obranu státu. Jednou z těchto firem, která obsadila značnou část Liebiegovy textilky, byla berlínská firma Blaupunkt. S blížícím se koncem války se do Liberce vrátil v roce 1944 i šéf liberecké rodiny Liebiegů, J.W. Liebieg. z Rigy, kde pro fašisty řídil tamní obsazené textilní závody. V Liberci byl povolán do armády, ale aby nemusel na frontu, dal se v Mladé Boleslavi operovat. Po operaci a vlastně až do osvobození Liberce Rudou armádou byl opět v čele fabriky.
Pamětníci si prý vzpomínají, že fabriku řídil až do 22. června 1945 a s Čechy vracejícími se do Liberce dokonce mluvil česky. Továrnu předal národnímu správci Viktoru Čepelkovi. Krátce na to byl zatčen a několik měsíců vězněn pro podporu nacismu. V této době se rozvedl se svou manželkou Žofií, rozenou Kněžnou Galicinovou, z ruské šlechtické emigrace.
Jak Vladimír Ruda vypátral, ještě před odpykáním trestu začaly po J.W. Liebiegovi pátrat sovětské soudy (pravděpodobně za činnost v Rize). Využil svých známostí a značného majetku a byl předčasně zařazen do odsunu do britské okupační zóny Německa. Tím se vyhnul i novému zatčení.
Továrna mohla začít poválečnou výrobu i tím, že textilanští dělníci si museli nakopat uhlí a sehnat si sami vagóny se surovinami. O samotném dalším rozvoji Textilany a textilního průmyslu na Liberecku bylo rozhodnuto dekretem ministra průmyslu ze dne 7. března 1946, kdy byl utvořen n. p. České vlnařské závody v Liberci, nám známa Textilana.
Tolik ze vzpomínek zaměstnanců a z toho co jsem si zapamatoval z vyprávění Vladimíra Rudy, poválečného okresního archiváře v Liberci.
Žádné komentáře:
Okomentovat