Taky máte ten pocit, že jste o něco přišli? Já ano. Jsem typická suchozemská myš. Nabídka cestovních kanceláří plout kamsi v několikaposchoďové lodi a navštívit vyhlášené přístavy to musí být sukces. Majstrštyk. Vše, co je třeba, je si koupit lístek na vlak a pak se někde v přístavu se nalodit. Tak jednoduché, snadné a přeci ...
Je to opravdu tak snadné? Co pro nás, kteří žijeme tak daleko od vln oceánu znamená moře? Už jenom slovo „moře“ znamená mnoho, tolik, že z něho jde strach. Může být i moře peněz, zlatých klásků na poli, moře může znamenat i moře radosti nebo starosti. To když se narodí malý námořník, učitel nebo podvodník. Moře zná i mořskou nemoc, má dno plné mořských oblud a chobotnic. Na mořských útesech sedí pevně roztančené galeóny i malé plachetnice, škunery a dělové čluny. Ryby, kosatky, mořské plže, sasanky a elektrické rejnoky lze rovněž spatřit všude.
Moře a lodě to je věčná píseň. Lodi s otroky naplněné po okraj zlatým pískem, hřebíčkem a vzácným kořením. Na palubách si námořník zpívá píseň o milé, která zůstala doma v pomerančových zahradách. Nad hlavou má Jižní kříž. A doma? Kdosi holí tluče na dveře z kmene mahagonu a chtěl by z domu pryč. To je příští námořník ... Celé generace těch nedospělých dětí se těší na vodu. Doma jejich máma pláče, že ztrácí syna.
V kouři kotlů truchnivěly plachty, romantika je dávno pryč. Z lodí se stávají mořské fabriky. Kdo uloví víc tuňáků, soker, jeseterů či těch malých sardinek. Šup s nimi do omáčky a do plechovky. Že se to nedá jíst? Já je jím a přitom myslím, jak divně vypadají, už vůbec ne jako ryby, spíš jako čípky nebo špagáty, či jako ze staré zdi spadlý kus omítky ...
No a vidíte, přesto se v moři vidíme. Hledáme v něm moře slunce a teplé vody, odpočinek od práce a nudy. Moře je obrovský poutač u silnice, bilboard vztahující ruce, aby tě objal a ve své všedojímající lásce přesvědčil: musíš jet, letět, musíš k vodě, nejlépe opět k moři.
Žádné komentáře:
Okomentovat